Nejspíš každý člověk má v srdci místa, kam se pokaždé rád vrací. Mají to tak nastavené i golfisté. A pokud by mezi nimi proběhla anketa, která ze hřišť jsou těmi místy, kam se vždycky rádi vrací, téměř jistě by mezi těmi nejlepšími figurovala i liberecká Ypsilonka.

Osmnáct jamek zasazených proslulým architektem Keithem Prestonem do podhůří Jizerských hor bere dech už od svého vzniku a nic se na tom nemění ani na prahu už devatenácté sezony resortu Ypsilon Golf Resort Liberec. Zvlášť, když se k tomu přidá tradičně vysoká kvalita hracích ploch a všech dalších nabízených služeb. Na co se můžou golfisté těšit v roce 2025, o tom jsme si povídali s Martinem Tritou.

Zima v podhůří Jizerských hor bývá náročná. Jak ji letos hřiště přežilo?

Zima byla dlouhá, extrémně dlouhá, ale přežili jsme ji velmi dobře. I proto, že práce, které na hřišti v posledních dvou letech děláme, a systém údržby a přípravy hřiště začínají nést ovoce. Vlastně po dlouhé době bylo hřiště hned v okamžiku, kdy z něho slezl sníh, ve velmi dobrém stavu. Vzhledem k naší poloze jsme na tom hůř než hřiště kolem Prahy nebo někde na jihu. Mnohem více se u nás projeví vliv podnebí, ale letos jsme přežili skvěle. Greeny, ferveje a všechny hrací plochy jsou ve výborném stavu. Vnímáme to jako výsledek naší předchozí práce i financí, které jsme do starosti o hřiště investovali pod vedením Davida Kolínského a Martina Šímy. To jsou ti dva hlavní, kteří se starají o to, aby hřiště bylo v tak fantastickém stavu.

V čem tkví ta změna údržby?

Investovali jsme nemalé peníze a spoustu energie do toho, abychom systém údržby nastavili na to, co hřiště v tomto prostředí a podnebí v podhůří Jizerek potřebuje, protože vegetační období u nás začíná později. Tráva u nás reálně začíná růst o měsíc později než v Praze a okolí. I proti dalším hřištím v Liberci, která jsou níž, je čtrnáctidenní rozdíl ve vegetačním probuzení přírody. Toto zpoždění nás trochu brzdí, ale dokážeme se s tím poprat. I proto je hřiště v tak dobrém stavu.

Čekají změny i na golfisty přímo na hřišti?

Pustili jsme se do rekonstrukce závlahových systémů, což je největší krok od založení hřiště. Když bylo hřiště stavěné, tak Fojtka a okolí bylo nočníkem republiky. V tomto regionu byly absolutně nejvyšší úhrny srážek skoro v celé republice. Na to byla také koncipována závlaha. V tuto chvíli jsme se překlopili z nočníku na deštník republiky. Úhrny srážek jsou tak tristní, že stávající závlaha nestačila, takže jsme museli za nemalé peníze přikročit k rekonstrukci závlahového a řídicího systému. Jedna část bylo páteřní potrubí, které rozvádí vodu, vyměnilo se čerpadlo přečerpávající vodu z přehrady Fojtka, která je naší zásobárnou vody. Přidali jsme nové čerpadlo ke stávajícím dvěma do hlavní rozvodny vody a zvýšili průměr hlavního řádu. V rámci další etapy přidáme více postřikovačů na odpaliště, na některé ferveje a do okolí greenů. Kombinací toho všeho se nám podaří dostat do půdy o 30 až 40 procent víc vody.

A další změny? Třeba na jamkách?

Hřiště je navržené skvěle. Keith Preston jej nakreslil tak, že mu není co architektonicky vytknout. Daný je i profil hřiště, takže když změny, tak spíš jen drobné detaily. Měníme kontury dopadových zón, držíme trend, který vede ke zjednodušování, protože golfista si chce hru užít, nechce být trestán přespříliš sportovním nastavením hřiště. Změnilo se pár drobností, jako třeba nové schůdky na odpaliště, nové můstky. To jsou věci spíš kosmetické, ale i ony dělají hřiště přívětivější, aby se tady golfisté cítili dobře a hru si užili a aby v okamžiku, kdy po hře odjíždí, se chtěli co nejdřív vrátit. To je to, do čeho investujeme nejvíc – do komplexu služeb. Od příjezdu na parkoviště přes recepci, restauraci až po hřiště. Máme skvělé lidi na recepci, ale všeobecně máme hlavní poklad v lidech. Ať už na recepci, v partě greenkeeperů, tak i v restauraci. To je to, do čeho stále investujeme velké úsilí. Do lidí, protože oni spoluvytváří zážitek.

Takže když člověk vyšplhá nahoru ke klubovně ten kopec z parkoviště, čeká ho odměna v podobě úsměvu na recepci?

Přesně tak. Tomu kopci říkáme „warm up street". Je to takový test. Když ho vyjdete, můžete směle vyrazit i na hřiště. Když ne, vezměte si radši buginu, protože ani samotné hřiště se neřadí mezi placatá. Je to u nás poněkud nahoru a dolu. Ostatně, i kondice každého hráče se u nás může projevit na skóre. Když chybí síly, přibývají rány navíc.

Na co se návštěvníci Ypsilonky vedle úsměvu na recepci mohou letos těšit?

Když pominu golf, tak máme krásnou restauraci s panoramatickým výhledem na Jizerské hory, na jizerskohorské bučiny, které byly čerstvě zapsány na seznam UNESCO. Samozřejmě dominantní je výhled na Ještěd, do přírody, protože ta je tady všude kolem bez toho, aby ho cokoliv rušilo. Žádné civilizační ruchy, nevidíte tady dráty, auta, silnice. Taková oáza klidu jako odměna pro všechny, kdo k nám přijdou.

Zůstaňme o golfu. Co pro letošní sezonu pro hráče chystáte?

Hodně se zaměřujeme na kontakty s okolními obcemi. Snažíme se být tím otevřeným resortem, bourat mýty, které jsou v souvislosti s golfem ve veřejnosti zakořeněné. Pro členy se snažíme vytvářet takové prostředí, aby sem jezdili rádi, pochutnali si v restauraci, sešli se s přáteli. Těší nás, že přibývají i dámy. Podporujeme klubový život, pořádáme koncerty po turnajích, společné tréninky, prostě se snažíme dávat lidi dohromady.

Jaké typy členství nabízíte?

V podstatě máme tři typy členství – roční, desetileté a celoživotní. Dost často se stává, že se golfista rozhodne pro členství na rok, pak i na druhý a pak už si bere celoživotní, nebo desetileté. Myslím, že to máme dobře nastavené. Na konci dubna jsme se dostali na 400 členů. Přitom ten rybníček lidí hrajících golf v Libereckém kraji není nijak velký. Patříme k těm golfově méně početnějším krajům. Víme o 2 500 golfistech, což není moc, a ještě je tady zdravá konkurence. Nejen jiných významných sportů, ale i dalších golfových hřišť v okolí. Každé je svým osobitým způsobem krásné. To je dobrý důvod, proč by golfisté v Česku měli přemýšlet o cestování za golfem na náš „krutý sever".

Mluvíte o konkurenci, ale co vím, tak tady funguje mezi hřišti spíš spolupráce?

Tady opravdu více než konkurence platí spolupráce. Všichni jsme kamarádi, pomáháme si, půjčujeme si stroje, chodíme na pivo nebo na pravidelný podzimní štrůdl. To jsou věci, které posilují celý region, zvyšují povědomí o golfu. Každé hřiště potřebuje golfisty, proto je nutný větší zásah do veřejnosti. Když budeme spolupracovat, pomůže to jako celku a všem hřištím tady v okolí, nám na Ypsilonce, stejně jako v Machníně, Malevilu a České Lípě.

Předpokládám, že ani letos nechybí v turnajovém kalendáři zajímavé akce?

Naší vlajkovou lodí je série klubových turnajů Fojtecký drak, která kroutí už osmnáctou sezonu, takže je to letos vlastně už plnoletá série. Hrajeme čtrnáct turnajů plus velké finále, k tomu je závěrečný společenský večer s živou hudbou. Zůstáváme tady dlouho do noci. Snažíme se tím poděkovat za celou sezonu. Těší nás, že při všech čtrnácti turnajích je vždy naplněná kapacita. Máme také Fojťáčka, šest turnajů pro malé děti a mládež s handicapem i bez něj, takže mohou přijít i děti, které s golfem začínají.

Problémem českého golfu je to, že stárne. Přesněji řečeno, hráči stárnou. Co děláte na Ypsilonce proto, abyste ho omladili?

Postavili jsme se trochu zády k obvyklosti golfu. Podporujeme hráče do 30 let. Mají u nás v podstatě za 9 000 korun roční členství a celoroční hrací kartu. Nerozdělujeme, jestli je to student, nebo ne, prostě do 30 let podporujeme hráče, protože to je skupina, která je budoucností golfu. Tím zásadním jsou pro nás ale děti. Děláme nábory, organizujeme spoustu dalších věcí, jezdíme po dětských dnech, po školách. Jsme aktivní součástí projektu města Liberec Trenéři ve škole. Třicet týdnů ve školním roce jezdí naši trenéři po školách a v rámci tělocviku představují golf. Každý týden jsou v nějaké škole. Třetím rokem už děláme další náš projekt „Golf. Druhý sport na celý život". Oslovujeme aktivně sportující děti v jiných sportech a představujeme jim golf. V okamžiku, kdy v nějakém okamžiku přestane svůj první sport dělat, může rovnou naskočit do golfu. Jednoduše ví, jaký sport ho bavil a kam za ním jít.

Jak u vás golfistu „vyrobíte"?

Tím, že boříme mýty, jezdíme po spoustě akcí a vysvětlujeme, jaké má golf hodnoty, benefity a specifika, kde se hraje, proč se hraje. A také, že je to běžný sport. Oslovujeme komunity lidí, které golf neznají, ať si ho přijdou zkusit. Máme dny otevřených dveří, dětský den. Snažíme se negolfisty zvát na Ypsilonku, ideálně celé rodiny s dětmi, a ukazovat jim, že golf je skvělý, že prostředí u nás je otevřené a přívětivé a že to, co občas vidí či slýchají v televizi, nemusí být pravda. Když k nám dítě přijde poprvé, nepotřebuje nic, jen své běžné sportovní oblečení a boty. Vše ostatní mu tady půjčíme, první měsíc trénování má zdarma. A samozřejmě zapojíme i rodiče, aby si golf vyzkoušeli.

Nakolik se vám daří rozšiřovat dětskou základnu na Ypsilonce?

Ypsilonka a golf v Libereckém kraji obecně má za sebou období, kdy golf nebyl prioritou. To jsme tak před třemi čtyřmi roky razantně změnili. Investovali jsme hodně energie i financí do klubu, bořili mýty a posilovali členskou základnu. A také se nám poprvé v historii Ypsilonky podařilo získat oficiální status tréninkového centra mládeže České golfové federace, kterým se pyšní asi dvacítka golfových klubů v Česku. Dostali jsme se do této elitní skupiny a váží se s tím nějaká pravidla i povinnosti. Jdeme do toho naplno, protože je to pro nás výzva.

Kolik dětí v centru máte a jak vypadá jeho činnost?

Aktuálně máme kolem šedesáti dětí, ale máme zkušenost, že po každé akci typu dětský den se jejich počet zvýší. Věřím, že v příštím roce se dostaneme už přes stovku. To už je na české poměry dobré. Ještě do loňska jsme měli dva tréninkové dny, úterý a čtvrtek, ale tím, jak nám nové děti přibývají a členská základna se rozšiřuje, nebyli už jsme schopni takový počet správně odtrénovat. Takže jsme udělali razantní krok a trénujeme každý den v týdnu. Rozdělili jsme děti podle toho, zda jsou začátečníci, nebo pokročilí, k tomu ještě podle věkových kategorií a hodláme ještě udělat samostatnou skupinu holčiček, protože dívky jsou v golfu docela specifická skupina, kterou také podporujeme. Přeci jen holky jsou v českém golfu na mezinárodní scéně aktuálně úspěšnější.

Jak jste takový nárůst zvládli trenérsky?

Měli jsme k dispozici tři profesionální trenéry, kteří jsou na Ypsilonce téměř od začátku, takže jsme museli posílit. Podařilo se nám zaktivovat naše členy. Rozeslali jsme jim nabídku, že máme vizi stát se nejlepším tréninkovým centrem v Česku, že bychom s tím potřebovali pomoci a že zájemcům zaplatíme trenérský kurz. Takže máme asi deset nových trenérů III. třídy, kteří pomáhají s tréninkem tak, aby jeden trenér byl vždy na tři až čtyři děti. Aby nebyl jeden třeba na patnáct dětí, protože to pak postrádá smysl. Tímto způsobem jsme zajistili rychlejší a efektivnější vývoj golfových dovedností dětí. A hlavně zajistili, aby to děti bavilo.

Zatím jsme ještě nezmínili jednu z dalších věcí, která Ypsilonku od ostatních resortů odlišuje. Ubytování v hausboatech...

To je něco, co nám funguje, co je hodně oblíbené a na co určitě sahat nebudeme. Nabízíme výhodné balíčky nazvané Pluj a hrej. To pluj proto, že ubytování, které bývá v Jizerkách hodně komplikované, jsme vyřešili hausboaty, které jsou ve vodní překážce mezi jamkami 9, 10 a 11. Máme deset unikátních hausboatů, které si do svého portfolia vybral i Amazing Places. Za nás je to úžasné prostředí, uprostřed hřiště, s výhledem na Ještěd. Je lákadlem i pro negolfisty, protože čtvrtina návštěvníků hausboatů golf nehraje. I je láká unikátnost ubytování, prostředí a další služby.

Na co byste golfisty i negolfisty pozval? Proč přijet na Ypsilonku?

Protože každý chce jezdit a vracet se na místa, kde je mu dobře, kde se mu líbí a kde se k němu chovají hezky. To vše nabízíme tady na Ypsilonce. Na tom si zakládáme a myslím, že to funguje. K tomu musíme přičíst genialitu hřiště navrženého Keithem Prestonem. I to může argumentem, proč sem přijet. Každý den usilujeme o to, dostat hřiště do stavu, aby bylo ve skvělé kondici a bez jakýchkoliv chyb.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Ypsilon Golf Resort Liberec
Převzato z časopisu GOLF 5-6/2025