Tradiční golfové Masters už je prakticky za rohem a užijeme si ho po nezvyklé loňské podzimní variantě tentokrát v klasickém dubnovém termínu. Slavné hřiště v Augustě má každý pořádný fanoušek jistě v malíčku, možná jste ale o něm netušili jednu historickou zajímavost: nechybělo mnoho, a v devadesátých letech se tam hrál i olympijský turnaj!
Pro pořádek si nejprve připomeňme, jak se to s golfem pod pěti kruhy mělo a má. Dlouhá desetiletí platilo, že olympijský golf se hrál jen v letech 1900 a 1904, kdy hostila hry francouzská metropole Paříž a následně americké St. Louis. Poté tenhle sport z programu vymizel a vrátil se až relativně nedávno, v roce 2016 v brazilském Riu, přičemž letos v létě se golfisté sjedou také na odloženou olympiádu v Tokiu.
Jenže návrat golfu se ve skutečnosti mohl uskutečnit už o dvacet let dříve. Když totiž získala začátkem devadesátých let pořadatelství letních her pro rok 1996 americká Atlanta, na stole se objevila myšlenka dostat opět nejlepší světové golfisty pod vlajku s pěti kruhy. A protože šlo o hlavní město státu Georgia, zákonitě se do hry dostalo asi nejslavnější hřiště světa, ležící v témže státě, tedy Augusta National. S odvážným plánem přišel Billy Payne, který působil jako šéf organizačního výboru atlantské olympiády, a dnes ho nejspíš budete znát jako dlouholetého předsedu právě klubu v Augustě.
Tehdy ovšem Payne ještě ani nebyl řadovým členem klubu, prostě ho jen zaujala myšlenka dodat atlantským hrám trochu lesku. A ze začátku to vypadalo opravdu nadějně. Payne spojil síly s tehdejším šéfem Augusta National Jacksonem Stephensem, plácli si na spolupráci, pro svůj nápad získali i úřadujícího předsedu Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Juana Antonia Samaranche, a dokonce prý už bylo v oběhu logo, na němž obvyklé žlutozelené barvy Augusta National doplňují olympijské kruhy.
Jenže slibná myšlenka se nakonec přeci jen zadrhla. Problém nastal mimo jiné v tom, že Payne ve svém nadšení jaksi zapomněl oslovit jedinou tehdejší americkou členku MOV, bývalou veslařku Anitu DeFrantz. Ta už byla v olympijském hnutí „těžkou vahou" a opomenutí se jí poněkud dotklo. Ještě nepříjemnějším faktem ale bylo, že Augusta National tou dobou ještě stále lpěla na svých tradicích, k nimž patřil zákaz členství žen a osob černé pleti. A ano, Anita DeFrantz byla žena černé pleti, takže představa, že se olympijské ideály potkají v takto rigorózním prostředí, se jí pranic nezamlouvala.
Důvodů ale bylo samozřejmě víc: proti se postavila i atlantská městská rada, už zmíněný šéf MOV Samaranch také postupně vychladl a veřejně vyjádřil pochybnosti o tom, zda by vůbec na olympiádu byly ochotné přicestovat nejlepší hvězdy - v čemž měl ostatně, jak se ukázalo o dvacet let později, docela pravdu. Každopádně, začátkem roku 1993 pořadatelé a zástupci Augusta National definitivně oznámili, že na odvážnou myšlenku nedojde. Golf se tak pod olympijskými kruhy znovu představil až brazilském v Riu.
Připravil: Lukáš Pařenica