Bez něj by golf nebyl tím, čím je: legendární hráč, architekt a greenkeeper Old Tom Morris byl univerzální génius tohoto sportu. V roce 2021 uplynulo 200 let od jeho narození. Zavzpomínejme.
Kdo se zeptá na nejvýznamnější golfové velikány, uslyší bez výjimek o Woodsovi, Nicklausovi, Palmerovi. To je určitě v pořádku. Jméno muže, který se velkou měrou zasloužil o to, že výše jmenovaní a všichni další včetně nás mohli rozvinout svou hru tak, jak to dělali či dělají, skoro nikdy nepadne. Přitom zásluhy o golf Thomase Mitchella Morrise, zvaného Old Tom Morris, snad nemohly být větší.
Pro statistiky: Morris nebyl ani jako hráč jen tak někdo, z prvních osmi Open vyhrál čtyřikrát! Ale sportovní úspěchy jsou jen částí jeho historie. Narodil se – symptomaticky – v St. Andrews, právě tam, kde se golfu dařilo jako nikde.
Je zpodobňován vždycky jako „old", starý muž s mocným plnovousem. Ale i on býval mladý. Ve čtrnácti vstoupil, už jako vynikající hráč, do učení k tehdy nejlepšímu hráči světa Allanu Robertsonovi, který vládl v klubu v St. Andrews provozu i golfovému byznysu. Spolu se věnovali výrobě holí a míčků, zpočátku s péřovou náplní. Allan uměl najít pro jejich zboží movité zájemce.
Míčky byly drahé, protože jejich výroba byla složitá. Jakmile se tak objevily míče gutaperčové, odolnější a levnější, Tom, nadšený pro všechny experimenty, se zaměřil na ně. To vedlo k roztržce s tradicionalistou Robertsonem, který Toma vyhodil, načež ten si brzy otevřel vlastní dílnu. S Allanem ale hrál dál golfové mače, od roku 1840 do Robertsonovy smrti roku 1859 neprohráli ani jeden foursome.
Ve třiceti ho pozvali do nově založeného klubu v Prestwicku, kde se staral o celou infrastrukturu. Měl volné ruce a využil jich zejména při greenkeepigu. Promyslel a navrhl nízké stříhání greenů, údržbu bankrů, nižší střih fervejí, značení... Přitom pilně vyráběl golfové vybavení.
Po Robertsonově smrti převzal roli nejlepšího hráče světa a o rok později, 1860, stál se zakladatelem Prestwicku Jamesem Fairliem u zrodu Open Championship. První ročník souboje osmi mužů na 3x 12 jamek o Challenge Belt, červený kožený pás se stříbrnou sponou, vyhrál Willie Park Sr. o dvě rány před Tomem, další ročník mu Old Tom oplatil porážku a vyhrál o čtyři.
Open bylo v té první době pevně v rukou rodiny Morrisových. I syn Tom Morris mladší vyhrál čtyřikrát, z toho třikrát v řadě, poprvé v sedmnácti (dosud nejmladší vítěz!). Pás přešel po třetí výhře do jeho vlastnictví a do hry vstoupila v roce 1871 dnešní slavná váza – Claret Jug. Old Tom drží opačný rekord – naposled vyhrál, když mu bylo 46 let, což také dosud nikdo nepřekonal. A když už je o tom řeč – naposled hrál Open v roce 1896, to mu bylo pětasedmdesát!
Old Tom je pojmem, se kterým se setká každý. Osobní vzpomínka – když jsem začínal s golfem, řekl mi kamarád Jirka Šimek mezi vyprávěním o starých skotských tvrďácích, že když dostal Old Tom míčkem do hlavy, řekl jen „ale, ale". A zmínil ho ještě několikrát. Hned jsem si o něm šel přečíst...
V roce 1864 požádal klub St. Andrews Toma, aby zde převzal greenkeeping, ale spíš by se dalo mluvit o přestavbě marodícího hřiště. Přebudoval ferveje, rozvinul princip překážek, zejména pomocí budování bankrů a péče o jejich kvalitu – ty předtím bývaly spíš jen přírodní hromady písku porostlé rostlinstvem. Tím výrazně přispěl k tomu, že se z golfu stala strategická hra, jak ji známe dnes.
Brzy se začal věnovat i výstavbě hřišť. Zaměstnání golfového architekta bylo v 19. století o hodně jiné než dnes. Hledaly se kusy krajiny, kam by se dalo hřiště vložit bez velkých úprav. Tomovou hlavní úlohou bylo najít místa pro greeny a odpaliště tak, aby hřiště dávalo smysl, aby měly jamky odpovídající délky. Morris byl víc dirigent než designér, přinášel hlavní myšlenky, dotažení nechával na klubech.
Jeho podpis objevíte na 75 hřištích (údaje se trochu liší), budovaných v té době, mimo jiné na legendách jako Prestwick, Carnoustie, Muirfield nebo Royal Portrush. Když Tom se svou činností začínal, bylo na světě jen pár tuctů hřišť. Když v roce 1908 ve věku 86 let zemřel, zdomácněl už golf na celém světě.
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2021
Připravil: Ivo Doušek