Sezona 2023 skončila a s ní i můj nováčkovský rok na Ladies European Tour. Pokud jste během roku občas natrefili na pár řádků z mého deníčku, tak víte velmi dobře, že zážitků, událostí, historek, zvratů, pádů i šťastných chvil byla spousta, a že to ve finále mělo i jako správný trhák – dobrý konec. Tím myslím hlavně uhranou plnou kartu na rok následující. Moc si jí cením.

Když trochu přiblížím, co to znamená, tak díky umístění mezi 70 nejlepšími hráčkami v hodnocení Order of Merit jsem získala pro sezonu 2024 hrací kartu kategorie 4 a s tou se dostanu do startovního pole na kterýkoliv turnaj LET kromě majorů. Je o krapet silnější než kategorie 6 – LETAS, kterou jsem měla minulý rok, a hlavně má stejnou sílu po celou sezonu.
Tím vším jsem vlastně chtěla jen říct, že i život tohoto deníčku má pokračování, a to mě taky moc těší. Tento rok bych vás však ráda vtáhla trochu více do zákulisních dějů a prací, než tomu bylo doposud. Inu, mohu se teď stát průvodkyní, když už vím, kde co je. A asi nenajdeme příhodnější čas než přesně týden před začátkem prvního turnaje sezony, který se stejně jako před rokem koná v Keni.

A první téma zní: BALENÍ
Mohlo by se zdát, že jde o banální téma v životě profesionálního sportovce, ale opak je pravdou. Pokud jsem dříve mluvila o tom, jak obrovskou součástí života na tour je právě cestování, tak kufr a golfový travel bag jsou hlavními aktéry. Na téměř 10 měsíců v roce se stávají naším kouskem domova, který za sebou vláčíme (ten, kdo už někdy cestoval s golfovými holemi, dobře rozumí mé volbě slov) po světě.
Potřebujeme samozřejmě zabalit vše potřebné ke hře, tréninkům (přijde mi, že těch pomůcek stále přibývá...), dostatek míčů, rukavic na několik týdnů, vše na různé varianty počasí, suplementy a občas i náhradní jídlo a poslední dobou si říkám, že si musím začít vozit něco, co si chci většinou užít „až doma", ale moje doma je teď opravdu spíše v tom kufru. To je úkol pro letošní rok.
Je tu samozřejmě několik zásadních (samozřejmě úsměvných) bodů, u kterých se musím zastavit. A stále, protože nemám rozpočet na sezonu jako hráči na PGA Tour, si tak na spoustu věcí musím vystačit sama a rozhoduje i cena. Občas je to trochu partyzánština, ale aspoň to není nuda.

Neustálý boj s kily
Pro mě asi nejzábavnější část. Musím říct, že s prostorem jsem se naučila pracovat velmi dobře a do zdánlivě miniaturních míst dokážu poskládat hodně věcí. To ovšem přináší problém s hmotností hmoty v kufru zabalené. Pak přichází boje a testování trpělivosti pracovníka za přepážkou. Mám vytipovaná letiště, společnosti a praktiky, kde a jak si kila navíc dovolit. Bohužel zrovna to pražské letiště je jedno z nejpřísnějších.
Samozřejmě v rámci jedné série turnajů letím s několika různými společnostmi a stává se, že nemáte koupené všechny letenky až do konce, tudíž pravidla se mohou během cest měnit. Takovou libůstkou jsou objemné turnajové dárky od sponzorů turnaje, třeba čajová souprava z Hongkongu nebo krásná růžová a velmi objemná osuška z Francie, ty vám pak vykouzlí ještě mnoho úsměvů na rtu a udělají spoustu čar přes rozpočet. Kuba (můj manažer a caddie) mi rád dopředu připravuje oříšky v těchto záležitostech. Plánování logistiky cestování mu opravdu jde a za tu nejvýhodnější cenu. Akorát jediné, co občas trpí, je pak mé balení, když mi oznámí, že bude lepší, když poletím místo velkého kufru jen s příručním zavazadlem, které se vejde na palubu.
A tak na věci typu „pro jistotu", „možná", „kdyby" není místo. Je to pouze jen s: „nezbytně nutné" a „kdyžtak přeperu". Praní je ostatně další součástí života na tour, ale o tom zase jindy. Ale osobně jsem vyzkoušela, že můžete letět i na pět týdnů v řadě jen s příručkou. Moc díky, Kubo!

Zapomínání
I když balíte po x-té, tak stále přicházejí pocity, že něco nemáte, a občas se to opravdu stane, i když mám napsaný seznam. Důležité jsou pro mě věci, které na cestě rychle neseženu: doklady, kontaktní čočky a brýle, hole, no a samozřejmě teď určitě na něco zapomínám...

Ztráty
Jsou trochu dvousečné. Při cestě na turnaj to není žádný med. Primárně pokud se to týká holí vzhledem k tomu, že je máme na míru. Ty zapůjčené z klubu se jim většinou ani nepřiblíží. Na druhou stranu cesty domů se mohou proměnit ve Vánoce v kteroukoliv roční dobu, když vezmu v potaz, že si můžete koupit vše potřebné na účet letecké společnosti.

Hodně věcí, málo rukou
Často si musíte prostě vystačit sami a často je z toho křeč v předloktích, ale pokud s vámi necestuje někdo další, platí: kufr v jedné ruce, travel bag v druhé a batoh na zádech. Letištní zavazadlové vozíky se nedají dovézt daleko a přesunů mezi jednotlivými místy je až přespříliš. A vracet se pro další zavazadla nepřichází v úvahu. To jsou chvíle, kdy se proklínám, proč třeba neplavu. (úsměv)
Tak já jdu balit do Keni.

Držte mi palce!
Vaše Sára

Připravil: Alois Žatkuliak, foto: archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2024