Jak se žije golfovým profesionálům v Česku? Jaká je kvalita českých golfových trenérů? I to byly otázky pro Tomáše Gryce, golfového profesionála, člena představenstva české PGA a pedagoga na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Jako člen vedení české PGA má právě on takříkajíc „na triku" vzdělávání trenérů golfu v rámci Vzdělávacího systému PGAC.

Když se řekne golfový profesionál, většině veřejnosti, která až tak golf nesleduje, se vybaví hráči jako Tiger Woods, Rory McIlroy a další. Tedy nejen skvělí hráči, ale i dobře placení milionáři. Jaký je český profesionál?

Tak to je na začátek docela složitá otázka... (smích)

Dobře, začnu trochu jinak. Jak funguje česká PGA? Co má v popisu práce?

Profesionální golfová asociace má hlavní dvě poslání. Prvním je starat se o své členy z pohledu vzdělávání. Tedy poskytnout jim adekvátní vzdělání v oblasti golfu, koučinku, potažmo tréninku. Takže vychovávat špičkové a kvalitní trenéry golfu, ať už pro elitní hráče nebo začátečníky. Tím druhým je zajistit svým členům, aby měli herní příležitosti doma v Česku. To platí hlavně pro ty, kteří začínají. Podporujeme na jedné straně učitele, tedy trenéry golfu, a na druhé straně hráče, profesionální hráče golfu.

Kolik má PGAC členů a jaké je jejich struktura? Mám na mysli, kolik trenérů a kolik hráčů?

V současné době máme plus minus 275 členů. Z toho bych řekl, že zhruba čtyřicítka je kvalifikováno jako hrající profesionálové. Na té nejvyšší úrovni se jich pohybuje ale minimum. Playing Pro mají své kategorie podle toho, jaké soutěže hrají. Zbytek jsou učitelé, kteří zase musí splňovat úroveň nějakého vzdělání.

Mění se v poslední době nějak výrazně poměr hráči versus učitelé?

Řekl bych, že se moc nemění. Spíš je to dané fluktuací členů, protože ročně přibereme přibližně desítku nových členů, ale nějaká část zase ubyde, ať z řad hrajících nebo učících. Držíme se stále na počtu 270 až 280 členů, ten počet je prakticky konstantní. Někteří trenéři odcházejí, protože nemají práci, odchází do jiného oboru nebo berou golf už jen jako zábavu.

S vrcholovým golfem ve světě jsou spojené ohromné výdělky. Jaká je česká realita? Dokáže se svými výdělky uživit český profesionál?

Pokud budeme mluvit o tom, že by se měl uživit pouze svými finančními výhrami na turnajích, tak je to prakticky nemožné. Pokud není v první stovce evropské tour. Ale i tak si myslím, že ani to není na nějaké vyskakování. Stačí, když vezmeme peníze z výher a peníze, které je nutné vynaložit na to, aby se na turnaje dostal.

Už to několikrát zaznělo, učitel golfu, nebo trenér golfu, co je správně?

Profesionální trenér golfu je správně, přestože jsme svaz učitelů. Je to učitel sportu, takže je to trenér. Nebo ještě lépe kouč a instruktor. Instruktor je ten, kdo učí techniku, jak se švihá, kdežto kouč řídí celý tréninkový proces.

Jak se člověk stane golfovým profesionálem?

Pokud se chce stát hrajícím profesionálem, musí splňovat všechna kritéria české PGA. Tedy mít handicap +2, pak může do PGAC vstoupit jako Playing Pro. Pokud se týče učitelů golfu, je hranice handicapu pro vstup nižší, další náležitostí je maturitní zkouška, dovršení 18 let a další věci, jako beztrestnost. V průběhu studia se musí herně zlepšit. Tím, že musí uhrát aspoň šest výsledků do +6 na profesionálních turnajích, což je na úrovni kolem handicapu 2.

Říkáte v průběhu studia. Jak vlastně vypadá studium?

Tréninkový systém české PGA vychází z tréninkových standardů Konfederace profesionálního golfu, což dřív bývala PGA of Europe, a studium je tříleté po sto hodinách výuky ročně v průměru. Z toho je polovina teorie a polovina praxe. Každý ročník je zaměřen na trochu jinou cílovou skupinu trenérů. V prvním ročníku učíme to, jak učit začátečníky, ve druhém, jak vést mírně pokročilé hráče, a ve třetím, jaké metody a způsoby tréninku používat pro elitní hráče. S tím se mění náplň jednotlivých předmětů.

Co musí každý student splnit, aby se stal profesionálním trenérem?

V průběhu studia musí uzavřít všechny ročníky, složit zkoušky z jednotlivých předmětů, případně udělat postupovou zkoušku. K tomu odehrát určitý počet ostrých kol golfu a z nich uhrát šest kol na hranici tzv. playing ability, tedy herní schopnosti a dovednosti. To je rozliší na úroveň A a B uvnitř asociace. Golfový trenér je vázaná živnost se živnostenským listem. Kdo ho nemá, neměl by být oprávněn trénovat golf.

Věnujete se vzdělávání trenérů už řadu let. Jak vidíte odbornost a schopnost českých trenérů, třeba i ve srovnání se zahraničím?

Od roku 2014, kdy jsme začali vzdělávací systém trochu měnit i díky tomu, že nás v něm působí víc lektorů z řad PGA, sledujeme, že se úroveň hráčů a trenérů, kteří každý rok vycházejí, neustále zlepšuje. Samozřejmě, ne vždycky jsou úplně všichni špičkoví, ale celkově úroveň rok co rok hodně roste. Souvisí to i s tím, že trenéři i hráči, kteří k nám přicházejí, jsou na lepší úrovni, než byli jejich předchůdci. Zároveň přicházejí lépe připravení hráči, kteří v Americe museli hrát i studovat. Obrazně řečeno, tím, že jsou lepší vstupy, roste logicky i kvalita výuky a posléze i trenérů.

Ptám se na to proto, že na české golfové scéně se roky nese hlas, že u nás nemáme kvalitní trenéry, a proto je musíme získávat ze zahraničí. Co vy na to?

S tím samozřejmě nemůžu absolutně souhlasit. Česká PGA pořádá řadu seminářů s elitními a špičkovými trenéry ze zahraničí. A z téhle konfrontace vycházejí naši trenéři výborně. Ve smyslu, jak na seminářích se zahraničními odborníky reagovali, co znají, co umí. Reakce je pak taková, že bychom měli mít vyšší sebevědomí, protože vše, co nám zahraniční experti přednášejí, v zásadě známe. Kvalita tady je, ale z nějakého důvodu tu pořád není důvěra v české profesionály. Ale to je téma, o kterém bychom se mohli bavit dlouhé hodiny...

Takže se dá říct, že ono tvrzení o nekvalitě českých trenérů se už zakořenilo natolik, že si žije svým životem?

Pokud budeme hodnotit české trenéry podle toho, kdo z nich se objeví v žebříčku Golf Digestu v Americe, tak to asi není to správné kritérium. Pokud bude někdo trénovat hráče na evropské tour, tak to asi také objektivně nic nevypovídá, protože se český trenér jen těžko k takovému hráči dostane. Ale ve chvíli, kdy čeští trenéři vychovají hráče, který se prosadí na tour, pak se pohled změní. A já věřím, že ta doba přichází. To proto, že většina hráčů a hráček, kteří už jsou na tour, vyrostla pod vedením českého trenéra. Takže ta kvalita tam musí být. A tohle je i cesta, aby si někdo českého trenéra všiml i v zahraničí a začne s ním pracovat.

Jaký je váš názor na angažování zahraničních trenérů?

Můj názor je takový, že zahraniční trenér může přinést nový, svěží názor do českého golfu, ale nemohu souhlasit s tím, že on by měl být ten, kdo tady nastaví celkově nový systém. Pokud by měl každý nový zahraniční trenér přinést svoji vizi a tady ji bezezbytku aplikovat, tak z mého pohledu vyvolá chaos. Jak funguje struktura elitního golfu, jak sportovní úsek, to by měl samozřejmě vědět, plus k tomu přinášet kvalitu navíc. Ale celý systém by měl vznikat z diskuse, z více názorů. Nikoliv angažovat zahraničního trenéra a říct: tohle je jediný správný názor a vy všichni ostatní v Česku nemáte pravdu. Což se bohužel někdy děje...

V českém golfu jste vy a také Česká golfová federace. Jak to jde dohromady?

Nejvyšším orgánem v českém golfu je federace. My jsme asociace, která je jejím členem. V ideálním stavu by obě organizace měly hodně úzce spolupracovat tak, aby přechod amatérských hráčů mezi profesionály byl plynulý a obě strany by měly mít co největší zájem o růst a rozvoj českého golfu, kam patří i vzdělávání trenérů, výchova nových a kvalitních hráčů. V golfu zkrátka platí, že hráč musí projít amatérskou fází a poté případně přestoupit mezi profesionály. To těžko můžeme oddělit.

Jak se za dobu vašeho působení změnil systém vzdělávání a nakolik zasahují do výuky nové technologie?

Technologie zasahují do každého sportu a golf není výjimkou. Snažíme se většinu z nich aplikovat do výuky. O to se starám osobně, protože k tomu mám hodně blízko. Řekněme, že ze sta hodin výuky ve druhém a ve třetím ročníku je zhruba dvacet hodin věnováno práci s moderními technologiemi. To u nás převážně znamená chytré telefony, tedy práci s videoanalýzou, a radarová zařízení, v golfu například Trackman. Plus něco navíc, což je diagnostika jako celek – ať už pro hodnocení kondiční připravenosti hráčů, úroveň jejich herních dovedností či jak sestavovat mechanismy pro růst golfové výkonnosti. Právě díky technologiím může trenér zcela objektivně přesvědčit hráče, že se může zlepšit v patování či jiné činnosti.

Takže technologie zásadně proměnily golfový trénink?

To ano, ale zásadní změna s využitím technologií nastala už dřív, především v zámoří v USA, v Anglii a v dalších tradičních golfových zemích. U nás jsme trend zpočátku tak zcela nezachytili a zavedení technologií bylo trochu pomalejší. Někdy byly limitující i finance, protože špičkové technologie nejsou úplně levnou záležitostí. Ale ještě se vrátím k předchozí otázce, jak se změnil systém vzdělávání. Zásadní změna je v tom, že byli povoláni specialisté na dané činnosti pro výuku členů. Neučím já jako ředitel vzdělávání, já se starám o hladký chod a jsem členem lektorského sboru v daných oblastech. Na výuku máme speciální trenéry na patování, krátkou hru, plný švih a samozřejmě odborníky z UK na výuku odborných předmětů, jakými jsou anatomie a další.

Tak trochu evergreenem českého golfu je spolupráce, možná spíš nespolupráce federace a PGA. Zaznamenal jste nějaký posun?

Řekl bych, že spolupráce má tvar sinusoidy. Létá to nahoru a dolů. Hodně závisí na tématu, které se právě řeší. Pokud budeme hovořit o oblasti vzdělávání, o kompetencích, tak v některých částech jsme navázali perfektní spolupráci. Dokázali jsme zařadit vzdělávání trenérů federace do našeho systému a k oboustranné spokojenosti. Za to jsem rád.

A funguje stále?

Nedávno jsme byli osočeni, že to, že nemáme hráč na tour, je dané tím, že nemáme kvalitní trenéry, že nemáme kvalitní tréninkový systém. Pokud tohle ale chce někdo tvrdit, tak ať mi předloží objektivní data. Žádná taková nejsou. Ale i tohle se vyjasnilo. V zásadě jsme dokázali vysvětlit zástupcům federace, že systém je nastavený dobře, že produkuje profesionály, ale to, jestli se dostane na nejvyšší úroveň, ať už jako hráč nebo trenér, záleží nejen na tom, jaký je on sám, ale také k jakému lidskému „materiálu" má přístup. Přirovnal bych to k situaci, kdy někdo právě dokončil studia na VŠE ekonomického směru a šel rovnou řídit ČEZ. Všichni na to nemají. Všichni trenéři splnili kritéria, mají předpoklady být kvalitními trenéry, ale z mého pohledu každý na něco jiného. Máme trenéry vynikající pro děti, pro začátečníky v golfu, protože je rychle naučí základy a hrát golf, ale oni sami se necpou do výuky elitních hráčů. Dostat se tam vyžaduje zkušenost, třeba i spolupráci se zahraničním trenérem. Do budoucna nám rostou velmi dobří trenéři, bohužel musí bojovat se zakořeněným názorem, že ti čeští trenéři jsou slabší než ti zahraniční.

Trenér PGA a trenér ČGF, jaký je v tom rozdíl?

Profesionální trenér, typicky člen české PGA, je držitelem vázané živnosti pro výuku golfu a je jediným, kdo je oprávněný učit golf samostatně. Trenér ČGF by neměl mít stejnou možnost, pokud nedokončí úplné vzdělávání. To znamená uhrát dané výsledky, složit zkoušky a získat živnostenský list.

Jak a kde může trénovat trenér ČGF?

Může fungovat například v rámci větší skupiny, kterou vede jako hlavní kouč profesionál a má k sobě několik asistentů, na které dohlíží, metodicky zaštiťuje a vede tak, aby byl tréninkový proces v pořádku. Má k tomu asistenty, a to jsou trenéři ČGF.

To znamená, že mají také nějakou trenérskou licenci?

Znamená to, že jsou minimálně tzv. Trenéři golfu ČGF 3. třídy, což je nutné minimum, aby mohli asistovat při výuce golfu. Jednotlivé kvalifikace jsou pak specifikovány v Kvalifikačním řádu pro trenéry golfu ČGF. Samostatně nesmějí trénovat, a když, tak pod dohledem profesionála. Realita je ale bohužel leckdy jiná.

Co se s tím dá dělat?

Amatérský status hovoří jasně – amatérský golfista nesmí brát žádné odměny za dávání instrukcí golfu. Pokud není zařazen do oficiálního projektu dané národní federace. U nás by se typicky jednalo o tréninková centra mládeže s tím, že by tam měl být profesionál, který vše zaštiťuje, a pod ním asistent ČGF, který s dětmi pracuje. V zemích na západ od nás je naprosto nepředstavitelné, že by amatér učil golf. To jim nejen pravidla, ale ani tradice nepovolí. A je to naprosto respektované. Existují dobrovolníci při kolektivních trénincích v klubech, nejčastěji z řad rodičů, kteří projdou golfovým kurzem, aby získali základy. Ti potom spolupracují a dohlíží na děti, ale nezasahují do výuky. A v žádném případě za to nesmí brát peníze.

Co je tím zádrhelem u nás, že tady vládne letitá antipatie a nespolupráce?

Máme stejné cíle, akorát se je každý snaží dosáhnout jiným způsobem. To je můj pohled. Navíc, jestli si někdo myslel, že je tohle jen problém mezi ČGF a PGA, tak je naivní. Do problematiky rozvoje českého golfu vstupují i další subjekty, například majitelé golfových hřišť a klubů.

Je to zvláštní, obě strany hovoří o tom, že chtějí, aby český golf prosperoval, rozvíjel se, ale zatím to vypadá, že jeden jde hot a druhý čehý?

V některých oblastech a obdobích není komunikace ideální, ale nebudu říkat, na které z těch stran. V oblasti vzdělávání od roku 2018 běželo vše dobře, ale teď jsme byli osočeni, že náš systém může za to, že nemáme hráče na evropské tour. S tím jsme nemohli souhlasit. Domnívám se, že chyba může být na obou stranách a za nás, vedení PGA, pouze řeknu, že naše ochota spolupracovat a diskutovat o rozvoji českého golfu je velká.

Možná se teď zeptám hloupě... Jste součástí České golfové federace, dostáváte i nějaké peníze z jejího rozpočtu na svou činnost?

Na vzdělávání nedostáváme vůbec nic. Dostali jsme jednorázový menší příspěvek při vzniku skript pro jeden z ročníků, kde se vzdělávali právě trenéři 3. třídy. Jinak je vše financované ze zdrojů PGA. Zatím jsme nedokázali najít takový systém, kdy by nám dala federace peníze a chtěla za to odvedenou práci. Je to zvláštní. Ve většině evropských zemí spolupráce funguje.

Zatím jsme mluvili hlavně o vzdělávání trenérů, ale co podpora hrajících profesionálů? Ptám se i proto, že vím, jak omezený je rozpočet PGA.

Bohužel se obávám, že z našich prostředků bychom nedokázali zaplatit sezonu ani průměrnému amatérovi. (smích) O podporu hrajících profesionálů se stará ČGF, která na tuto oblast získává příspěvky od různých subjektů. A není to nutně pouze Český olympijský výbor nebo státní rozpočet. Jsou to ale přímo vázané prostředky. Tak trochu vzniká dojem, že PGA vlastně pro svoje členy nic nedělá.

Ještě před pár lety se zdálo jako zcela nemožné, že by český golfista mohl hrát na olympijských hrách. Stalo se a loni v Tokiu startoval Ondřej Lieser. Je to pro vás ujištění, že i v českém prostředí se může „urodit" špičkový golfista?

Dívám se na to tak, že je to především obrovský osobní úspěch Ondry a hned v druhé řadě velký úspěch českého golfu. To, že se tam vůbec dostal, je úžasné. Ondra uhrál skvělé výsledky, které ho na olympijské hry kvalifikovaly. Umím si představit, že se to může podařit i dalším českým hráčům a hráčkám.

Ve hře o olympijskou Paříž v roce 2024 mají zatím navrch české golfistky. Aktuálně by se na turnaj dostaly hned dvě.

Vypadá to tak a věříme v to. Dvě české hráčky na olympijském turnaji, to zní hodně dobře.

Co ale udělat pro to, aby měl český golf početnější zastoupení v elitních evropských sériích. A třeba také vítěze evropské tour?

Za mě silnější výběr talentů a dostupnost golfu jako hry. A tím myslím jeho dostupnost pro širší veřejnost, zejména pro talentovanou mládež, aby se golf stal jedním z prioritních sportů v Česku. To není ani tak otázka trenérů, ale o přístupu ke golfu, k jeho prezentaci. A rozhodně klíčová ještě mnohem širší základna.

Myslíte si, že při zhruba 40 až 50 tisících registrovaných členů v Česku je ještě prostor pro navýšení tohoto počtu?
Myslím, že ano. Podle informací, které mám, tak u nás během pandemie covidu vzrostl počet nových rekreačních cyklistů o tisíce, ale v sousedním Německu přibyly tisíce nových golfistů. Myslím, že tuto příležitost český golf bohužel zaspal a propásl. Nedokázali jsme zpopularizovat golf jako zdravý a bezpečný sport. Přednáším na fakultě i o zdravotních benefitech golfu. Nejen o tom, jak zvyšovat výkonnost.

Prozraďte některé zdravotní benefity golfu?

Tak třeba víme, že golfisté žijí déle. O pět let. Světová zdravotnická organizace doporučuje nějaká pohybová kritéria a při golfu je lze všechny splnit. Navíc jednoduše. Deset tisíc kroků denně, na to stačí i devítijamkové hřiště. Musíte se tam dostat, odehrát hřiště. Splníte tím i předepsanou zdravotní zátěž, která podporuje kardiovaskulární systém. Tím pádem budete žít déle. Data hovoří jasně.

Poněkud teď odbočím k vám osobně. Jste profesionálem od roku 2009. Nelákalo vás zkusit i hráčskou profesionální kariéru?

Úplně objektivně musím říct, že na ní jsem nikdy výkonnostně neměl. Nejlepších výsledků dosahuji až nyní, ale pořád jen průměrných. A to v době, kdy až tak moc netrénuji. Do osmnácti jsem se věnoval vrcholově jiným sportům a až pak začal s golfem. Moje kariéra byla relativně krátká. Splňoval jsem handicapová kritéria, uhrál daná kola na získání licence B, letos pak už i licenci A. Konečně po tolika letech. Myšlenky na vrcholový golf mě v průběhu studia na VŠ a s následnou výzkumnou činností rychle opustily. Domnívám se, že věnovat se golfu v oblasti výzkumu, výuky a vzdělávání, byla správná volba.

Jaká je vaše pracovní náplň?

Moje hlavní pracovní činnost je vědecký pracovník na FTVS UK, kde se zabývám možnostmi hodnocení golfových dovedností, biomechanikou golfového švihu, kondičními předpoklady a jejich vzájemnými vazbami. Tedy golfem na vědecké úrovni. Věda je mou pracovní náplní. Na fakultě učíme předmět golf, který je velmi oblíbený. Vedle toho se věnuji výuce golfu – začátečníků i pokročilých hráčů. Ředitelování v české PGA je pro mě další, spíše zájmová činnost. Pro mě to znamená, že mám od rána poměrně zaplněný kalendář.

Jak často si sám golf zahrajete?

Snažím se jednou až dvakrát týdně. Když se to povede, tak je to v posledních letech úspěch. V době doktorského studia to vycházelo tak maximálně jednou týdně, teď se zase snažím věnovat rodině. Takže když jdu jednou týdně, je to super. Plus se snažím hrát turnaje, které jako PGA pořádáme. Ve všední den je to ale horší.

Prozraďte svůj nejlepší výsledek?

Letos v Berouně na turnaji Czech PGA Tour minus jedna, 71 ran. To je asi můj nejlepší výsledek. Myslím, že na oficiálním profesionálním turnaji je to můj nejlepší výsledek v životě.

A jaké je vaše nejoblíbenější hřiště?

Jednoznačně můj členský klub Beřovice. Předtím to byl Český Krumlov. Ale dá se říct, že za nejkrásněji zasazené hřiště v přírodě považuji Mnich.

Vraťme se ještě k úplně první otázce. Jaký je český profesionál?

Spíš odpovím, jak já bych si ho představoval. Z řad trenérů vzdělaný člověk, z řad hráčů vynikající golfista. V obou případech s vysokými morálně volními vlastnostmi, smyslem pro fair play, se slušným obecně lidským vystupováním.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Tomáše Gryce
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2022