Ve čtvrtek 23. října vychází v nakladatelství JOTA kniha s prostým názvem: Tiger Woods. Měli jsme šanci do knihy nahlédnout, a tak můžeme potvrdit, že portrét jedné z největších ikon světového sportu, nabízí mnohem víc než jen řadu senzačních odhalení.

Kniha je dílem dvojice renomovaných amerických investigativních novinářů – Jeffa Benedicta z časopisu Sports Illustrated a jedenáctinásobného držitele ceny Emmy Armena Keteyiana – kteří strávili tři roky rozsáhlými rešeršemi a rozhovory s více než 250 lidmi, aby sepsali nejrozsáhlejší, nejobjevnější a nejfundovanější knižní biografii golfisty Tigera Woodse.

Jeff Benedict, Armen Keteyian
Tiger Woods
Translation © Petr Nosálek, 2019
Copyright © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2019
Běžná cena: 498 Kč

Knihu si můžete objednat ZDE
https://www.jota.cz/tiger-woods

9. KAPITOLA

NA VZESTUPU

Bylo to velmi dlouhé léto a Tiger ho skoro celé strávil na cestách. Čím více poznával svět, tím více si uvědomoval, že Stanford je utopie. Nebyl to skutečný svět, a právě proto tam chtěl trávit více času. Po bouřlivém prvním roce studia na univerzitě se mu ulevilo, když se do školy vrátil jako student druhého ročníku. Jeho hra byla určitě zralá pro PGA Tour, ale mentálně a emočně na život profesionála připraven nebyl. Alespoň prozatím ne.
Škola byla vedle golfového hřiště místem, kde se cítil mentálně zapojený a intelektuálně vytížený. Třída na Stanfordu byla něco jako soutěž mozků mezi ním a spolužáky. Stačilo, aby se rozhlédl po třídě, a okamžitě se u něj dostavila touha vyniknout. Navíc byl Stanford špičkou ve věcech, které pro něj něco znamenaly. Jako jedna z prvních škol v zemi nabídl svým studentům e-mailové adresy a někteří členové jeho pedagogického sboru poskytovali konzultace internetovým společnostem, které otřásaly Wall Streetem. Do mnoha elektronických společností a firem obchodujících s rizikovým kapitálem, které je podporovaly, se z kampusu dalo dojet autem. Tiger měl jako student, jehož hlavním oborem byla ekonomie, hodiny s profesory, kteří byli dobře informovaní o internetové revoluci. To všechno prohlubovalo jeho zájem o finance a podnikání a stále silněji ho přitahovalo k úvahám o ekonomice golfu a o možnostech uplatnění v tomto oboru.

Výuka se ještě ani pořádně nerozběhla, když Tigerovi zatelefonoval Arnold Palmer. Hrál na turnaji veteránů v kalifornském městě Napa, vzdáleném od Palo Alta asi půldruhé hodiny jízdy autem, a pozval Tigera na společnou večeři v rekreačním středisku Silverado. Tiger sedl do své toyoty a s golfovými holemi na zadním sedadle vyrazil. S rychlostí si vůbec nedělal starosti. Neměl čas starat se o pravidla. Jel na večeři s jedním z nejslavnějších golfistů všech dob. Není to super? pomyslel si.
Tiger se s Arnoldem setkal už v roce 1991 v klubu Palmer's Bay Hill v Orlandu. Tohle ale bylo něco jiného. U večeře se steakem si povídali skoro dvě hodiny. Značná část jejich rozhovoru se týkala života mimo golfové hřiště. Tiger například chtěl, aby mu Palmer poradil, jak se má chovat k fanouškům (i když potom skoro všechny rady ignoroval). Většinu času však strávili diskuzí o výhodách a nevýhodách přechodu k profesionálům. Ten večer byl začátkem jejich přátelství. Palmer patřil k několika málo lidem, které Tiger opravdu obdivoval, a Palmer měl o Tigera upřímný zájem.

O dva týdny později si trenér Goodman vzal Tigera stranou. Dověděl se o té večeři a měl jen jednu otázku: „Zatáhnuls to?"
Hloupá otázka, pomyslel si Tiger. Já jsem devatenáctiletej študák. A Palmer je holt Palmer. Samozřejmě, že jsem to nezatáhnul.
Následovala ještě hloupější otázka: Kolik ta večeře stála?
Celá tahle linie dotazů mu připadala směšná. Tiger přece nezkoumal účet. Dokonce ho ani neviděl.
Goodman zatelefonoval do NCAA, kde rozhodli, že došlo k porušení pravidla zakazujícího studentským sportovcům přijímat výhody nebo dary poskytované s ohledem na jejich status či pověst. Dokud Tiger Palmerovi jídlo neproplatí, nebude smět hrát. Rozlícený Tiger zavolal rodičům. Během několika hodin poslali Palmerovi šek na 25 dolarů a Palmer pak musel podepsanou kopii odfaxovat do NCAA.
Tiger měl NCAA plné zuby, ale ponechal na rodičích, aby se s touto situací vypořádali. Kultida se znovu obrátila na Johna Stregea z deníku Orange County Register. „Tohle není fér ke klukovi, kterej se snaží dávat příklad děckám, co chtějí být jako on, a zůstává na škole," řekla. „Oni ho chtějí ze školy vyštvat."
Earl zašel ještě dál a zkritizoval NCAA i univerzitu. „Tohle je pro Tigera skvělá příležitost, aby řekl ‚Polibte mi šos' a odešel ze školy," prohlásil. „Každý by to pochopil. Oni [NCAA a Stanford] prostě překročili mez. Ironií je, že Tiger má Stanford opravdu rád a chce na univerzitě zůstat.
Byl by na nejlepší cestě vydělat ne méně než 25 milionů dolarů [z reklamních smluv]," pokračoval Earl. „Tiger opravdu nepotřebuje NCAA a nepotřebuje Stanford. Mohl by odejít a být na tom nekonečně líp. Zní mi to jako obtěžování. Ten kluk moc chce dodržovat pravidla, ale někdy těm pravidlům nerozumí."

Zásah Tigerových rodičů a zájem médií o něj znovu způsobily, že to, co by jinak zůstalo v soukromí, se stalo velmi veřejnou záležitostí. Dne 20. října 1995 – den poté, co Kultida zatelefonovala Stregeovi kvůli Tigerově večeři s Arnoldem Palmerem – se v Orange County Registeru objevil titulek „Vráží NCAA klín do Woodsovy univerzitní kariéry?". Okamžitě ho převzaly další zpravodajské kanály. Zpráva pronikla do médií v době, kdy šel Tiger za vítězstvím v rozstřelu na turnaji Savane College All-America Golf Classic v El Pasu. Když se jeden novinář zeptal, jestli by ho vyšetřování NCAA mohlo přimět k předčasnému odchodu ze školy, Tiger vyslal decentní vzkaz.
„Myslím, že ne," řekl. „Ale člověk nikdy neví. Je to otravné."
Byl víc než jen otrávený – měl už po krk hrozeb, že dostane distanc za něco tak nevinného, jako byla večeře s Arnoldem Palmerem. Poté co dal svou nelibost najevo, netrvalo dlouho a Stanford i NCAA ustoupily.
„Všechno se vyjasnilo," řekl Goodman Registeru. „K zastavení činnosti nedojde."
Tiger měl na Stanfordu velmi rád to, že ho univerzita chránila před veřejností a umožňovala mu nerušeně pracovat na své hře. Škola mu poskytla výsadu neomezeného přístupu do moderní posilovny a také na tréninkovém hřišti mohl pobývat, kdy a jak dlouho chtěl. Trénování věnoval víc času než všichni ostatní členové týmu dohromady. Kromě toho mohl kdykoli zavolat Butchi Harmonovi. Když se mu jednoho dne nedařilo zvládnout nový úder, který chtěl přidat do svého rejstříku, zatelefonoval Harmonovi, řekl mu o svém marném snažení a požádal ho o radu.
Harmon se zasmál. „Jsi na Stanfordu," řekl. „Co, kurva, děláš na tréninkovým hřišti a třískáš do golfových míčů, místo abys honil holky?"
Tiger byl zběhlý v mnoha věcech – v hraní videoher, recitování hlášek ze seriálu Simpsonovi, matematice –, ale navazování vztahů s dívkami k nim rozhodně nepatřilo. Od ukončení jediného smysluplného vztahu s dívkou, který kdy měl, si s žádnou jinou nezačal. Nejsebevědomější muž na golfovém hřišti byl nemožný tanečník, neobratný řečník a beznadějný ňouma ve společnosti žen.

S Butchem Harmonem svou situaci Tiger příliš neprobíral. Ale během druhého ročníku se začal svěřovat Jaimemu Diazovi. V té době se s Diazem znali už skoro sedm let a byli si natolik blízcí, že se Tiger nemusel před Diazem přetvařovat.
„Nešukám žádnou číču," řekl Diazovi.
Řekl to tak arogantně, že se to Diazovi vrylo hluboko do paměti. „Mluvil o tom takhle," poznamenal Diaz. „Snažil se zlehčovat, že to se ženskými neumí, že není pro ženy atraktivní. Dělal si z toho legraci."
Diaz znal z dřívějška Earla dost dobře na to, aby rozpoznal, že Tiger začíná mluvit jako jeho otec. „Byl v tom prostě Earlův machistický přístup k ženám," vysvětloval Diaz. „Opícháš jich tolik, kolik můžeš, a pak je necháš." Jednou z věcí, o níž Tiger s Diazem nejednou diskutoval, bylo to, že mu rostoucí sláva zajišťovala přízeň mnohem většího počtu žen. Kdekoli se objevil – na turnajích, v restauracích, na letištích –, ženy šly po něm, nebo aspoň k němu. Studentky, přítelkyně soupeřů, vdané ženy – všechny typy. Chtěly se s ním vyfotit. Chtěly jeho podpis. Chtěly se ho dotknout, aby se mohly chlubit, že si sáhly na Tigera Woodse. Vešel do country klubu a největší krasavice v místnosti – ta s rudě nalakovanými nehty, se zlatem na krku i na zápěstí a s velikým diamantem na prstu – z něj nemohla spustit oči. V jeho věku nevyvolával žádný jiný golfista takový zájem u žen.
„Nemusím na tom vůbec pracovat," řekl Tiger Diazovi. „Nemusím to s nimi vůbec umět."
„Dávej si bacha," varoval ho Diaz s poťouchlým výrazem.
„Buď v klidu," řekl Tiger. „Nasazuju dvě gumy."
Diaz nebyl žádný puritán, ale nemohlo mu uniknout, že Tiger mluví o ženách a o svém mužství stále obhroubleji. „Bylo to jen samé vojíždění ženských a předvádění svého chlapáctví," vzpomínal Diaz. „Ale ne že by to dělal. On o tom jen mluvil. Věděl, že to přijde."

(konec ukázky)