Není snadné být v golfu prorokem. Ani skvělá amatérská kariéra ještě nezaručuje, že stejně parádní bude i pokračování po přestupu na profesionální scénu. Faktorů, které vstupují do hry, je víc než dost. Na vlastní kůži to v předchozích letech prožíval i Šimon Zach. Jako 15letý talent jen těsně neprošel cutem na turnaji tehdejší European Tour v Čeladné. O pět let později obsadil skvělé 3. místo na mistrovství Evropy, což je dodnes nejlepší výsledek v českém amatérském golfu. Jenže pak jako by se golfový strojek zadrhl. Od loňského roku se ale zdá, že 28letý golfista opět chytá dech.

Na konci loňské sezony jste vyhrál turnaj na Karlštejně, letos prošel poprvé cutem na Czech Masters a uhrál top 10 na Challenge Tour turnaji. Co se změnilo?

Přijde mi, že už v průběhu loňského roku byla moje hra dobrá, že jsem se výrazně zlepšil po pár letech, kdy jsem se trápil, měl jsem nějaké zranění a celkově si přestal věřit. Byla to taková celková krize, která se táhla už od konce studií na univerzitě v Americe. Začátkem loňského roku jsem začal spolupracovat s novými trenéry. Ondřej Lieser dohlíží na techniku švihu a Milan Kotrba vede moji kondiční přípravu. Tahle změna mi pomohla asi nejvíc.

Zmínil jste zranění, jde s takovými problémy bojovat?

Musel jsem kvůli tomu změnit švih, abych aspoň částečně utlumil bolest zápěstí. Chodím teď do balonu trochu víc strmě a pravé zápěstí tím tolik netrpí. Zní to sice velmi jednoduše, ale provést to, když je člověk pod tlakem, a vůbec změnit to, co celý život trénoval, a věřit tomu v turnaji, bylo náročné.

Kdy se změna začala projevovat?

Už loni na konci sezony jsem cítil, že si všechno začalo sedat. Uhrál jsem pár dobrých výsledků, v závěru sezony jsem vyhrál na Karlštejně. Ačkoliv to byl český turnaj, pro mě to bylo velké vítězství, protože po dlouhé době jsem zahrál výsledek hodně pod par, -13 po třech kolech. Zvládl jsem i rozehrávku, ve které jsem porazil Louise Kleina, který tam hrál skvěle. I v rozstřelu pod tlakem moje hra vydržela. Byl to pro mě velký moment. V kvalitní hře jsem pokračoval i přes zimu na Trackman indoorových turnajích. Simulátor mám doma, a tak můžu hrát i trénovat kdykoliv. V jednom z turnajů jsem skončil šestý při účasti pěti stovek lidí. Vyhrál jsem i pěkné prize money. Ale hlavně jsem začal vidět, že na to mám. Zase mě to začalo bavit.

Takže velká úleva?

Rozhodně. Zase mám z golfu radost. Po přestupu mezi profesionály jsem si moc nevěřil, nebo spíš jsem nehrál dobře, a proto si moc nevěřil. To pak člověk hraje v takové křeči, nemá ze hry radost, spíš prožíváte různé strachy, abyste zase nepokazil ránu. Pořád vidíte problémy, že je fervej úzká, hrozí voda. Zkrátka samé negativní myšlenky. Teď to pro mě znamená, že se můžu znovu nadechnout. Ten tlak, který na sebe člověk vytváří, není najednou tak velký. V golfu je hrozně tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Když hrajete Challenge Tour nebo DP World Tour a o ránu neprojdete cutem, tak je to neúspěch. Když o ránu projdete, máte najednou šanci na úspěch. Tak jako já letos ve Švédsku. Na číslo jsem prošel cutem a skončil jsem v top 10. Stačilo zahrát o ránu hůř, a cutem bych neprošel. Pak jsem hrál dva turnaje v Německu a Portugalsku, kde jsem pro změnu o ránu neprošel. Přitom v Německu jsem hrál fakt dobrý golf. Cutem prošlo 60 hráčů a já skončil na 61. místě. Měl jsem i trochu smůlu, protože úplně na konci dva hráči zahráli birdie a vyšoupli mě. Pak jsem ale zase hrál Q-School v Dánsku a skončil přesně na poslední pozici, která ještě znamenala postup do druhé fáze kvalifikační školy. Takhle malý ten rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem v golfu je.

Když už jste zmínil první fázi Q-School v Dánsku, tam to byla opravdu klika, když vás vlastně až poslední hráč na hřišti posunul na postupové místo...

Byl to úplně poslední flight na hřišti. Už jsem tomu ani nevěřil, jenže on zkazil poslední kolo, a já díky tomu prošel. Kdybych skončil devatenáctý, tak by to byl neúspěch. Takhle jsem byl osmnáctý a úspěšný. Hlavně to znamenalo postup dál.

Co je pro vás tím nejdůležitějším zjištěním ve vašem herním znovuzrození?

Ta víra, že na to mám, že moje hra je dobrá. Zároveň ale cítím, že mám pořád prostor pro zlepšování. Dnes, když hraju průměr, tak se pohybuju kolem cutu. A když hraju dobře, atakuju top 10, top 20. Potřeboval bych se o dvě tři rány zlepšit, abych při své průměrné hře relativně v klidu prošel cutem. A když budu hrát dobře, tak abych mohl hrát o vítězství. To ještě necítím.

Znamená to, že proces změn ještě zdaleka není u konce?

Ne, to není, ale mám do toho po těch předchozích letech v krizi ohromnou chuť. Pomohlo to, že jsem postoupil poprvé na Czech Masters, že jsem poprvé uhrál top 10 na Challenge Tour, první top 10 na Pro Golf Tour. Takže zatím super. Ale na to, kam bych se chtěl a potřeboval dostat, to ještě nestačí. Pořád cítím, že mám ještě dost velký prostor pro zlepšení. Když ale vezmu, v jaké jsem byl krizi a psychické nepohodě, tak je to pro mě velký krok. Dokázal jsem se vyhrabat a sám na sebe jsem pyšný, že jsem to nevzdal, když se nedařilo.

Když vás tak poslouchám, ta změna je fakt očividná. Doslova z vás čiší energie, odhodlání. Dá se najít bod zlomu, kdy se vaše nastavení změnilo?

Hodně pomohla ta zmíněná výhra na Karlštejně. Bylo to poměrně krátce po tom, co jsem začal dělat změny švihu a potvrdilo se, že je to dobrá cesta. Koncem zimy jsem hrál v Abu Dhabi Pro-Am a skončil tam druhý. Konkurence tam přitom byla dobrá, hrálo tam i pár zkušených hráčů z nejvyšších tour. Prostě jsem začal hrát dobrý golf a výsledky pod par. Najednou vidím, že moje slabiny jsou menší, nebo se dokonce proměnily v silné stránky. Změnilo se tím i moje nastavení v hlavě a chuť do hry.

Jak vám vyhovuje spolupráce s novými trenéry?

Pod vedením Ondry jsem měnil švih a myslím, že si to sedlo a spolupráce nám funguje. Když jsme spolu začínali, nebyl můj švih ve stavu, kdy bych mohl jít do turnaje a věřit si, že vyprodukuji dobrou ránu. To je v golfu strašně důležité, abyste si věřili a mohli se na své rány spolehnout. V každé situaci, kterých golf přináší bezpočet. Hrajete přes vodu, přes další překážky, hrajete o cut, o top 10, o peníze, o body. Vždycky se o něco hraje a je důležité se spolehnout na to, co děláte. Bohužel jsem zažil i situace, kdy to nefungovalo.

Dal vám Ondra Lieser nějakou konkrétní radu nebo vám ukázal něco, co vám pomohlo?

Nemyslím, že to byla jedna rychlá rada. Spíš jsme postupně měnili pozice ve švihu tak, aby na sebe navazovaly a přinášely co nejméně možností pro chybu. Ondra se snaží, abych sám porozuměl svému švihu a směřoval mě k tomu, abych si na turnajích uměl pomoci sám. Dneska je moje chápání švihu daleko komplexnější než předtím, kdy jsme spolu začali pracovat.

Když se člověk podívá na vaše výsledky, nemůže mu uniknout, že jste schopen odehrát naprosto parádní kolo, ale v dalším už to taková sláva není. Zkrátka pořád takové to nahoru a dolů...

I tohle bych určitě rád posunul, protože vidím, že jsem schopný zahrát skvělá jednotlivá kola, jako třeba první kolo na Czech Masters, na Q-School nebo víkend ve Švédsku. Už dnes vidím, že když hraju svůj nejlepší golf, tak nedělám moc chyb. Někdy pomůže i štěstí, když se míček po nepovedené ráně odrazí do dobré pozice. Na tom se moc pracovat nedá, ale dá se pracovat na tom, abych měl přesnější a konzistentnější rány. Je mi jasné, že když chci hrát o vítězství, je to vždycky o množství chyb, které udělám. Já se ale asi nikdy nevyvaruju toho, abych tu a tam nezahrál dabláče nebo neztratil balon. Ale můžu pracovat na tom, aby takových chyb bylo co nejméně.

Není ale taková snaha tak trochu proti vaší přirozenosti?

Asi trochu ano, jsem silný a dost agresívní hráč. Hraju dlouhé rány a většinou zahraju i docela dost birdie. S tím ale také přicházejí chyby. Ostatně, stalo se mi to i na Czech Masters. Na tříparové trojce jsem zkazil první ránu, potom i druhou, a bylo z toho sedm ran na paru 3. Bohužel se to všechno špatné sešlo na jedné jamce. Ale to se prostě v golfu stane. Zároveň jsem si z toho nedělal těžkou hlavu a hned na další jamce zahrál eagle. Beru to tak, že i to špatné ke golfu patří a patří to i k mojí hře. Nikdy nebudu hráč, který bude hrát konzervativně. Snažím se útočit. A když jsem po první devítce na -4, spíš si říkám, že je dobré nic neměnit a útočit dál. Není můj styl hrát na půl plynu. To není moje prostředí ani moje přirozenost a taky nic, co by mě bavilo.

Trochu odbočím, nakolik je pro vás povzbuzením, že letos hraje hodně dobře i váš mladší bratr Matouš?

Mám velkou radost z toho, že každý rok hraje větší turnaje a jde mu to skvěle. Letos vyhrál amatérské mezinárodní mistrovství ČR mezi dospělými, což je v jeho věku šestnácti let obrovský úspěch. Snažím se mu předat své zkušenosti, které jsem nasbíral a podporovat ho. Na Kaskádě měl letos premiéru na Challenge Tour. Tam se mu nedařilo. Právem byl nervózní. Na druhém startu na Challenge Tour však prošel cutem a v Berouně zahrál -14 pod par po čtyřech kolech.

Je dnes už něco, co byste si od něj mohl vzít?

Určitě. Líbí se mi na něm, že má dobrou mentalitu pro golf. Dokáže rychle zapomenout na špatné i dobré rány, což je fajn. Jde od rány k ráně, hraje svižně a umí vymyslet tu nejlepší možnost, jak ránu zahrát. A to je strategie, která vede k úspěchu.

Vrátím se opět k vám. Máte téměř za sebou sezonu, která by se dala označit za zlomovou. Co další pokračování vaší kariéry?

Můj krátkodobý cíl je uhrát plnou kartu na Challenge Tour. To je důležité pro to, abych si mohl lépe naplánovat sezonu. Samozřejmě je velký rozdíl, když hrajete pět šest turnajů, nebo plný kalendář. Když máte jen pět startů a dva turnaje se nepovedou, jste okamžitě pod tlakem. Když dvakrát neprojdete cutem a víte, že máte ještě dvacet turnajů, tak se vlastně nic neděje. Mým letošním cílem je uhrát kartu na Challenge Tour a všechno nad beru jako bonus navíc. Takže z druhé fáze kvalifikační školy koncem října ve Španělsku bych se rád podíval do třetí finálové.

PS: Rozhovor vznikal během turnaje Challenge Tour v Berouně. Ve druhé fázi Q-School Šimon Zach věren svému stylu odehrál skvělé první kolo, ale v těch dalších už se mu tolik nedařilo. Nakonec se mu do třetí fáze Q-School nepodařilo proklouznout a na příští rok tak má uhranou částečnou kartu na Challenge Tour.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Šimona Zacha
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2024