Na profesionální golfovou scénu vstoupila až v polovině sezony. Tedy přesněji řečeno, slovo vstoupila tak docela nevystihuje způsob, jakým přestup od amatérek mezi profesionálky Sára Kousková zvládla. Mnohem víc tomu odpovídají slova vlétla a opanovala. Třiadvacetiletá Češka odehrála jen polovinu z dvacítky turnajů LET Access Series, ale i to jí stačilo na to, aby žebříček druhé evropské ligy zcela ovládla. I díky třem turnajovým vítězstvím. A k tomu vyhrála i finanční žebříček a stala se nováčkem roku na LETAS.

Povězte upřímně, když jste přestupovala v polovině sezony k profesionálkám, napadlo vás, že to takhle dopadne? Takhle skvěle?

Myslím, že někde vzadu v hlavě jsem měla to, že kartu na LET chci samozřejmě získat a že cesta k tomu bude skrz dobré výsledky. To znamenalo hrát pravidelně top 10 nebo spíš top 5 a možná přidat i nějaké to vítězství. Přepočteno na body, a to přiznávám, že nejsem zrovna nejlepší počtář, jsme to s Kubou (s manažerem Jakubem Mejzlíkem, pozn. red.) probírali a vzhledem k počtu turnajů a tomu, jak se žebříček vyvíjel, bylo potřeba nějakých dva tisíce bodů, aby byla karta v zásadě jistá. Což při malém počtu turnajů, které jsem měla před sebou, chtělo výsledky a nejlépe i vítězství.

Takže jste se hned na startu profesionální kariéry dostala i pod docela velký tlak?

Je pravda, že už jen tohle samotné byl docela velký tlak, ale možná i díky tomu, že mi ty počty až tolik nejdou a tuhle stránku jsem pustila z hlavy, to nakonec vyšlo. Prostě jsem hrála, řekla jsem si, že to zkusím a buď výsledky přijdou, nebo ne. Ale upřímně řečeno, nemyslela jsem si, že to půjde až takhle hladce.

Deset startů, pokaždé cut, tři vítězství, pět dalších umístění v top 10, to svědčí o velké konzistenci a kvalitě. Jak se vám podařilo vytlačit z hlavy to stresující „musím"?

Rozdělila bych to na období před prvním turnajem ve Švédsku a po něm, protože tam přišlo trochu jiné nastavení a rozpoložení. V první fázi mé profesionální sezony tu a tam něco haprovalo, ale hra mi držela a pořád jsem se o ni mohla opřít. Byť třeba patování nebylo až tak dobré. Ostatně, i ta moje první výhra ve Španělsku byla taková hodně vydřená tím způsobem, že vše ostatní fungovalo. Měla jsem strašně vysoké procento zasažených greenů, ale neproměňovala jsem paty. Byla to odměna za hru v poli a za bojovnost. To byla první fáze sezony, kdy jsem ještě chytila takové „momentum" z Ameriky, odkud jsem měla dobře natrénováno a díky tomu hra držela.

A ta druhá fáze?

Na jejím úvodu jsme jeli poprvé do Švédska i s Kubou, ale od začátku jsem na sobě cítila nepohodu. Byla jsem na sebe naštvaná, něco jsem zkazila a už to ve mně hodně bublalo, aniž bych pořádně věděla proč. A to nejsem zase až tolik impulzívní. Když jsme to pak rozebírali, došli jsme k tomu, že jsem byla psychicky unavená, což se podepsalo na mojí koncentraci a pohodě. Trochu jsem si odpočinula, potrénovala, vymyslela jsem si a „naordinovala" si i akci tisíc patů. Jela jsem na další turnaje, znovu do Švédska, ale úplně v jiném rozpoložení. Cítila jsem se dobře na hřišti, hra byla stabilní a mohla jsem se mnohem víc opřít o patování. A byla z toho výhra.

Jak reagovaly ostatní hráčky, když v polovině sezony vlétne na tour jako uragán hráčka, která byla ještě nedávno amatérkou?

Musím říct, že to prostředí bylo ohromně přátelské a kamarádské. To mě moc překvapilo, byť všechny jsme bojovaly o výsledky, o kartu a o peníze, které nejsou zase až tak velké. Na to, aby si člověk vydělal na turnaje, musí končit pravidelně v top 5. Proto mě to moc překvapilo.

A jak vás braly po vašich třech výhrách?

Braly. To bylo vlastně občas i docela vtipné. Třeba na turnaji ve Švýcarsku přišla Ana Magnusson, která nakonec skončila na posledním postupovém místě a také získala kartu na LET, po dohrání kola do skóre zóny. Ten den šla dvě rány pod, ale to bylo kolo, ve kterém jsem zahrála pět pod par. Ona to věděla, a když jí Klára Kuchařová u scoringu pochválila, že zahrála hezké kolo, řekla na to jen: Jo, to jo, ale je tady Sára. Bylo to takové úsměvné. Jsem ráda za to, jak mě holky vzaly mezi sebe, byť jsem tam vstoupila náhle a uprostřed sezony.

Neměla jste obavy, že na tour povládne větší řevnivost? Přece jen hraje se o karty na LET, o lepší peníze...

Překvapilo mě to hodně, ale také jsem do toho nešla s nějakým očekáváním, že by to mělo být tak nebo jinak.

Už jste se zmínila, že výhra ve Španělsku byla vydřená, druhá ve Švédsku lepší. Zkuste všechny tři turnajová vítězství srovnat?

Ještě upřesním to, proč byla ve Španělsku vydřená. Musela jsem být strašně trpělivá, aby to přineslo nějaký výsledek. V podstatě mi to i tak trochu spadlo do klína. Netušila jsem, že bych mohla útočit na vítězství, ale tam mi pomohlo i to, že mi to ostatní hráčky tak trochu přenechaly a vysekaly se.

Takže ostatní hrály mnohem hůř?

Mnohem hůř to ne. Mně se ale povedlo poslední kolo a v kombinaci s tím, že se na hřišti moc neskórovalo, to dopadlo takhle. Bermuda, která tam rostla, značně ztěžovala číst paty a krátkou hru. Taky mi tam nepadlo tolik patů, kolik bych chtěla, ale na druhou stranu jsem se tam cítila dobře, protože mi prostředí připomínalo Texas. I to teplo bylo podobné.

A co druhá výhra ve Švédsku?

Tam jsem byla už v dobré pozici po druhém kole a záleželo na tom, jak zvládnu poslední kolo. Hřiště relativně skórovací bylo, takže se očekávalo, že se bude hrát dost pod par. Tak tři čtyři rány, abych si pozici udržela. A to i přesto, že jedna Norka tam zahrála i sedm pod par. Řekla bych, že ve Švédsku to bylo vybojované, protože kolem dvanácté jamky jsem byla v pozici, kdy už to bylo jen o jednu ránu a trochu mi začalo téct do bot. I proto, že už jsem předtím vedla o tři nebo o čtyři rány. Naštěstí hned na třináctce jsem doklepávala do birdie a na čtrnáctce jsem si přihrála na neuvěřitelný eagle asi metr od jamky. V tu chvíli jsem to překlopila na svou stranu a dotáhla do konce. Poslední bogey na osmnáctce už naštěstí nic neměnilo.

A třetí výhra ve Švýcarsku?

Tam to bylo ohromně příjemné, takový hezký golfový den. Byla jsem tam i s Kubou a doslova jsme si to užívali. Hrála jsem uvolněný golf. Nechci říct, že už o nic nešlo, ale dvě výhry mi zajistily dobrou pozici. Věděla jsem, že už nemusím vyhrát další třeba dva tři turnaje. Navíc jsem byla v situaci, že jen týden předtím jsem vyhrála turnaj ve Švédsku, takže jsem ani nečekala, že bych to mohla zopakovat a vyhrát znova. Sama sebe jsem překvapila. Hrálo se mi s lehkostí, ale samo to samozřejmě nepřišlo. Před posledním kolem jsem vedla o dvě rány, na třetí jamce jsme se ale srovnaly. Věděla jsem ale, že jsem předtím měla lepší závěry obou devítek, hlavně té druhé. A fungovalo to opět.

Skoro to vypadá, že vstup do LETAS byla taková bezstarostná jízda. Bylo něco, s čím jste se musela po přestupu mezi profesionálky poprat? Něco, co by se dalo nazvat léčba šokem?

Léčba šokem asi úplně ne, ale překvapilo mě, jak velkou část profesionálního golfu zabírá cestování. Na univerzitě v Texasu jsme to měli značně usnadněné tím, že všechno řešil někdo jiný a spousta lidí mě varovala, že už nebudu mít ty lidi, co zajišťovali letenky. To jsem samozřejmě věděla, ale i tak mě překvapil ten podíl času, který strávím na cestách. Ale taky mě to bavilo a brala jsem to tak trochu jako dobrodružství. Občas však bylo únavné tahat všechny ty kufry, a hlavně travel bag s holemi. Není to úplně sranda. Ale cestování nebylo jediné, co mě trochu zaskočilo.

Co ještě?

Je jasné, že se snažíme, abych byla vidět, abych se dostala do povědomí. A je za tím strašně moc práce a úsilí mimo hřiště. Hledání kontaktů, práce s médii, všechno, co s tím souvisí. Prostě i tohle je důležitá součást profesionálního golfu, ale už se o nich tolik nemluví. Nejčastěji jsem slyšela: musíš hrát dobře golf, dobře se kondičně připravit, srovnat si hlavu, pak nějaký ten rozhovor, doletíš na turnaj, odehraješ ho. Samozřejmě platí, že golf je ta nejdůležitější součást, ale celek tvoří všechny jmenované a neméně důležité segmenty.

Proto je asi velice důležité mít kolem sebe tým lidí, kteří zajistí vše potřebné, a na vás zůstane to hlavní, tedy hraní golfu.

Rozhodně ano. Jsem šťastná, že mám k sobě Kubu. Jinak bych tohle všechno kolem sebe nedokázala zvládnout na takové úrovni, a ani tak rychle. Na začátku byla podpora mých rodičů, které už během amatérské kariéry doplnil Kuba. Začali jsme se připravovat na přestup mezi profesionálky, a i díky tomu jsem se cítila připravená. V podstatě to byl jen plynulý přesun. Nebyl to nějaký skok.

Takže dnešní tým tvoří rodiče a Jakub?

Rodiče to je mnohem víc osobní. Během studia v Americe jsem od nich byla daleko, takže jsem ráda, že jsem zase zpátky a mohu si rodinu užívat a na chvíli odběhnout od golfu. I když s taťkou se stejně bavíme rádi hodně o golfu. Kuba je mou velkou oporou. Jsem ale zpátky doma i u svého trenéra Pavla Niče mladšího a znovu jsme navázali spolupráci s kondičním trenérem Milanem Mojžíšem.

Zkuste specifikovat roli Jakuba Mejzlíka?

Jakub je manažer, caddie, mediální podpora, tiskový mluvčí. Takže je takový multifunkční. (smích)

Kartu na LET jste vlastně získala dvakrát. Na konci roku jste zvládla Q-school, ale zůstala amatérkou, teď při druhém pokusu znovu hned na poprvé. Utvrzuje vás to v tom, že jste na „první ligu" připravená?

(po chvíli váhání...) Jestli mě to v něčem utvrzuje, to nevím, ale přála bych si to. Utvrdilo mě to v tom, že jsem schopná kartu na LET uhrát. Q-school byla obrovská zkušenost, i když jsme do toho od začátku v podstatě šli s tím, že pokud nám neudělí nějakou výjimku, tak kartu nebudu moct přijmout. Trochu jsme doufali, že výjimku dostanu, ale nestalo se tak. Už tam jsem viděla, že jsem schopná s hráčkami té úrovně hrát. I pod tím tlakem dostat se skrz síto, které není až tak propustné. Obrovská škola byla i LETAS. Naučila jsem se tam, jak cestovat a hrát na tour, byť je to o maličko menší formát než LET.

Nehlodá vám teď v hlavě červíček, že jste si nasadila laťku hodně vysoko a všechny překážky zvládla suverénně. Jste připravená i na to, že to na LET nepůjde až tak hladce a skvěle?

Určitě jsem připravená na to, že tam bude prostředí mnohem víc konkurenční. Vím to i podle toho, že už jsem pár turnajů LET hrála. Letos třeba v Berouně a v Německu. Určitě přijdou okamžiky, kdy neudělám cuty, ale pokud budeme systematicky pracovat tak, jak pracujeme, a zlepšovat se, myslím, že mám šanci obstát.

Vyberte jednu věc, schopnost či vlastnost, o kterou jste mohla v sezoně vždycky opřít?

Myslím, že to byla víra v mé schopnosti a tím pádem trpělivost. Mívám občas pomalejší starty, ale i tak jsem věřila dál, že to ve mně je a že to přijde v dalším průběhu kola a turnaje. A většinou taky přišlo. O to jsem se mohla opřít. Věděla jsem, že když zůstanu v klidu a budu věřit ve své schopnosti, že to dopadne dobře.

Jestli se nepletu, tak tahle vlastnost vás provázela i během Q-school. Ani tam se vám začátek ani trochu nepovedl. Mnozí by se tím „odstřelili" z turnaje...

Málem jsem tam ani neprošla do závěrečných kol kvalifikace. Začala jsem fakt hrozně, ale nakonec jsem to zvládla a kartu získala. Jo, ano, myslím, že máte pravdu.

A je něco, na čem budete usilovně pracovat, než vypukne nová sezona?

Pro mě bude fajn, až si všechno sedne. Je to dané i tím, že jsem mezi profesionálky nastoupila v půlce sezony a všechno bylo tak trochu narychlo. Takže budeme pracovat na tom, aby si všechno sedlo. Platí to i pro partnerské vztahy. Když všechny tyhle věci dáme do kupy a budeme vědět, co a jak, myslím, že to přinese i klid do hry.

Jak náročné je finančně si zajistit sezonu, abyste především do začátku měla tzv. krytá záda?

Těžké to je. Nejdřív nám to trochu ztížil covid, takže řada firem a partnerů se z toho ještě do dneška zotavuje nebo zkrouhli marketing. Ani teď není situace nejlepší. Podmínky nejsou ideální. To, co nám moc pomohlo, to byla letošní sezona a moje výsledky, které se dobře prodávají. A podle toho určitě sestavíme nějaký budget na sezonu.

Máte představu, jaký bude? Ještě před pár lety se dal rok na Challenge Tour odehrát za milion korun. To už asi neplatí?

To ví mnohem líp Kuba. A taky ví, co bych měla říkat. (smích) Ano je to o trochu víc. Povylezlo to. Navíc na LET je hodně cestování, jsou tam i turnaje v Austrálii, Asii a Americe, takže si myslím, že se rozpočet pohybuje kolem dvou a půl až tří milionů.

Jak se hraje obrazně řečeno s takovým břemenem na zádech, když víte, že musíte?

V tomhle směru jsem opravdu šťastná za Kubu. A budu to omílat asi pořád dokola. Nastavili jsme si to tak, abych mohla v klidu hrát. Ne bezstarostně. Chce, abych věděla o všech těchto věcech, ale abych díky navázané spolupráci s partnery mohla podávat ty nejlepší výkony, kterých jsem schopná. I díky tomu, že mám čistou hlavu. Vím o tom, jsem toho součástí, ale nemusím si při hře říkat: ježíš, když nedám teď tenhle pat, tak nepojedu na příští turnaj. Tohle nehrozí.

Když mluvíte o příštím turnaji, máte už představu, jak bude vypadat příští sezona?

Představu bych už ráda měla, ale ještě není kalendář. Ale podle všeho by se měl podobat tomu letošnímu. Spíš řeším začátek, odkdy začnu naplno. Přemýšlím o cestě do Jižní Afriky na některé turnaje Sunshine Tour nebo jestli přijde nějaká Dubaj. Ještě na začátku prosince si zahraju Australian Open, kam jsem dostala pozvánku. Taky jsem letěla do Ameriky, kde jsem byla na svatbě spoluhráčky z univerzity, takže jsem vrátila zpátky do Austinu, kde jsem si mohla i dobře zatrénovat.

A co počet turnajů? Vlétnete do toho jako nažhavený nováček s touhou odehrát všechno, nebo budete turnaje pečlivěji vybírat?

Pro mě bude důležité naskočit do sezony, abych zjistila, čeho jsem schopná. Takže na začátku toho budu hrát asi trochu víc. I proto, že budu potřebovat sbírat body do celoročního žebříčku. Ráda bych si ještě vylepšila svou „kategorii", abych se dostala třeba i na nějaký major. První část bude z mé strany asi víc aktivnější, ale taky už vím, kdy potřebuji pauzu. I v tomhle, jak už jsem říkala, byla LETAS super. Bude to pro mě v každém případě první a vlastně zkušební sezona.

Tak pokud zkušební sezona na LET dopadne jako na LETAS, kdy jste vyhrála pořadí Order of Merit, finanční žebříček i nováčka roku, tak to nebylo špatné?

Hmm, to by fakt nebyla špatná zkušební sezona. (smích) Tak snadné to ale nebude. Ještě k počtu turnajů... Chtěla bych se pohybovat kolem čísla 22 až 23 turnajů za rok. Připadá mi to jako optimální číslo, tak uvidíme, jak se ho podaří naplnit.

Co by vám měl rok 2023 v golfu přinést? S čím budete spokojená?

Budu ráda, když se na tour zabydlím, když objedu dostatek turnajů. Ráda bych se podívala do top 30, nebo ještě lépe top 25. S tím bych byla hodně spokojená. Ráda bych vyzkoušela atmosféru nějakého majoru a taky tam zabodovala. To by bylo fajn.

Příští rok ještě ne, ale ten 2024 bude už olympijský. Co vy a olympijské hry?

Olympijské hry v Paříži jsou pro mě ohromnou motivací. Moc ráda bych se tam dostala.

Měřeno aktuálním redukovaným žebříčkem tam momentálně jste. Vy a Klára Spilková. Pomůže to vědomí, že už tam jste?

Je fajn to vědět. Nejradši bych byla, kdyby už žebříček uzavřeli. Ještě je ale spousta času a spousta turnajů před námi. Teprve teď to začne. Myslím, že do boje o olympijské hry mohou promluvit i další Češky, které jsou dnes v žebříčku za námi.

Český ženský golf v tomto směru tak připomíná situaci v českém tenisu. I tam mají výkonnostně navrch ženy nad muži. Je pro vás konkurence spíš motivující, nebo může srážet? Ve hře jsou přece jen pouhá dvě místa...

Myslím, že je to dobře. Ženeme se navzájem dopředu. Tak by to mělo být. Je skvělé, že naše generace, byť jsem trochu mladší než třeba Jana (Melichová) s Terkou (Meleckou), ale všechny jsme podobná generace. Ještě k nám přibude třeba Páťa (Patricie Macková) nebo někdo další. Je skvělé tohle vidět.

Na závěr malinko odbočím od golfu. V Texasu jste studovala umění a tvořila. Co vy a umění aktuálně?

(smích) Tak tuhle otázku dostávám teď docela často. Teď je to trochu bledý, protože času bylo málo. Těším se ale na zimu a doufám, že něco vytáhnu a vytvořím.

A třeba nějaká výstava?

To nevím. Pokud ano, tak bych chtěla, aby byla ucelenější a novější. A to musím počkat, až něco nového vytvořím.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2022