Ve čtyřech týdnech Adventu se mohou golfisté těšit z dárků, na které museli čekat celý rok: turnaj smíšených dvojic Grant Thornton Invitational a rodinný turnaj PNC Championship. Zdá se mi, že tyhle dva formáty nejlépe naplňují základní smysl našeho sportu, zkrátka že jsou ze všeho nejblíže podstatě toho, čím by golf a sport obecně měly být.

„Jen rošťák a demagog není sentimentální."
Karel Čapek

Žijeme v době zmatení hodnot a pojmů, v době nesmiřitelného soupeření progresivistického aktivismu na straně jedné a tvrdého liberálního individualistického soupeření na straně druhé. Ti první jsou přesvědčeni, že smysl má jen pomoc slabším a méně početným. Ti druzí zastávají názor, že má vždy zvítězit silnější za libovolnou cenu. Úplnou pravdu nemají ti ani oni, avšak v hřmotu jejich sváření často uniká podstata lidského soužití a soucítění. Snad jen o Adventu se v nás probudí více sentimentu a jsme schopni se té podstatě na chvíli přiblížit. Asi právě proto na tento čas připadají dva výše zmíněné turnaje, na které se vždy těším.

Jin a Jang
Turnaj smíšených dvojic Grant Thornton Invitational se v roce 2023 konal před polovinou prosince na slavném hřišti Tiburón Golf Club na Floridě. Tenhle turnaj je pro vnímavé a učenlivé golfisty přínosný dvakrát. Za prvé je zajímavé sledovat spolupráci mužů a žen ve dvojicích a jejich strategii. Za druhé se třídenní turnaj hraje každý den v jiném formátu – první den scramble, druhý den foursomes (střídavé rány) a třetí den modifikovaný four-ball.

Nepatřím k aktivistům z genderové oblasti, ale pokud jde o golf, jsem poněkud feminista. V tom smyslu, že jsem přesvědčen, že rekreační golfisté včetně mužů se mohou více naučit sledováním ženského golfu, který je o něco blíže k možnostem amatérů. Navzdory tomu je dosud ženský golf z hlediska četnosti přenosů a vysílacích časů podceňován. Proto považuji příležitost sledovat smíšené dvojice za cennou a poučnou. Ročník 2023 vyhráli Jason Day a Lydia Ko z Austrálie s celkovým výsledkem mínus 26. Ale neméně zajímavé bylo sledovat strategickou spolupráci týmu Finau/Kordová nebo Fowler/Thompsonová. V mnoha případech to byly partnerky, jež byly přesnější v rozhodujících situacích. Jak hezké je v adventní čas uvědomit si, že muži a ženy jsou zde na světě, aby mezi sebou s úctou spolupracovali a nikoliv se vzájemně podceňovali nebo se snažili popřít své nezastupitelné úlohy. Jak poučné je sledovat, když muži a ženy ve sportovním soutěžení potvrzují platnost odvěkého principu Jin a Jang.

Pokud se týká střídání formátů, považuji takovou zkušenost za osvěžující a poučnou pro dnešní rekreační golfisty zdegenerované masově převládajícím formátem stableford. Myslím, že formát scramble a střídavý formát foursome nemusím golfistům detailně objasňovat. Zmínku zaslouží modifikovaný four-ball, v němž si partner a partnerka vymění míčky po prvním drajvu a pak už každý dohraje tento míček až do jamky. Počítá se lepší výsledek jako skóre dvojice na jamce. Z hlediska golfové strategie je to situace, jež vyžaduje vyšší úroveň myšlení nežli jen dát největší ránu. A převzetí míče partnerky/partnera, ať už je rána dobrá nebo špatná, má v sobě nemálo symboliky našeho života.

Golf je rodinný sport
Obzvláště chutným cukrovím byl předvánoční turnaj PNC Championship, jenž přivedl na hřiště Ritz-Carlton Golf Club v Orlandu 20 rodinných dvojic. Tento turnaj měl větší publicitu než výše uvedený turnaj smíšených dvojic, protože mu již nějaký čas věnuje pozornost Tiger Woods (na snímku) v rámci golfové výchovy svého syna Charlieho. Rovněž předchozí vítězné týmy, jako například John Daly a jeho syn „Little John" nebo Vijay Singh a jeho syn Qass, byly v centru pozornosti golfových médií již dlouho před začátkem turnaje.

Pro nás Čechy samozřejmě bylo zajímavé sledovat, jak si vede Nelly Kordová s otcem Petrem. A pro mne osobně byl velkým magnetem nestárnoucí golfový vtipálek Lee Trevino, který hrál se synem Danielem. Lee nezklamal ani ve svých 84 letech a předváděl nejen dobrou hru, ale rovněž své typické žerty a úsměvy.

Turnaj nakonec „převálcovali" Bernhard Langer a jeho syn Jason, ale zdaleka to nebyla jen jejich hra, co diváky mohlo nadchnout a golfisty poučit. Opravdu velký talent prokázala Izzi, dcera Steva Strickera nebo Sean, syn Toma Lehmana. Dojemné bylo sledovat emoce v týmu Anniky Sorenstamové. Její 12letý syn Will McGee rozesmál publikum hlasitě vysloveným přáním, že „nechce aby to už skončilo". Natolik se mu hra líbila a prokázal v ní velký cit pro krátkou hru a patování. Asi má dobré dědictví genů nejen po švédské matce, ale rovněž po americkém otci. Mike McGee je synem Jerryho McGee, který byl profesionálním golfistou.

Tým Woods, tým Daly ani tým Sinhg tentokrát nezvítězily, ale pro citlivé a vnímaví lidi byl tento turnaj nejen přehlídkou talentů, ale rovněž připomínkou golfových legend minulosti a toho, že tito lidé se starají o své děti a snaží se jim předat své znalosti. A za sebe musím přiznat, že jsem byl dojatý sledováním zmíněného týmu Anniky. Otec Mike McGee dělal keddyho a během hry se rodina nestyděla za objetí a pohlazení. Prostě hezká rodina na golfu. Čím více může golf být?

Závěrem
Možná si o mně řeknete, že jsem sentimentální. Že vítězit mají vždy jen ti silnější. Ale já se nestydím za to, že jsem sentimentální. Důvodem je moudrost jednoho mého krajana, Karla Čapka, jehož si nesmírně vážím a který napsal: „Neboť já jsem sentimentální jako kterákoliv služka, jako každý hlupák, jako každý slušný člověk; jen rošťák a demagog není sentimentální. Bez sentimentálních důvodů nepodáš bližnímu sklenici vody; rozumové důvody tě nepřivedou ani k tomu, abys pomohl na nohy člověku, který sklouzl."

Text: Ondřej Kašina
Ilustrační foto: IngImage a Tiger Woods, pixabay.com