Od mládí se věnoval fotbalu, ale nakonec objevil vášeň pro golf, který mu změnil život. Po ukončení fotbalové kariéry přešel téměř ze dne na den ke golfu, kde si díky své cílevědomosti vybudoval místo mezi profesionály. Dnes se věnuje golfu nejen jako hráč, ale především jako trenér, který předává své zkušenosti začátečníkům, dětem i výkonnostním hráčům.

Jaká byla vaše cesta z fotbalového hřiště na golfové greeny?

Fotbal byl vždy mou vášní. Ve Zlíně, kde jsem hrával fotbal, jsem se seznámil s kustodem, který mě i některé mé spoluhráče zaujal svým nadšením pro golf. Když jsme jezdili po soustředěních, často mizel na golfové hřiště. My jsme se k němu postupně přidali. Golf mě okamžitě pohltil – namísto vysedávání po kavárnách se spoluhráči jsem si po tréninku sbalil bag a vyrazil na golf, který se stal mým způsobem relaxace a novým zdrojem radosti.

To jste měl po fotbalovém tréninku ještě sílu na golf?

Ano, fotbalové tréninky jsou sice náročné, ale trvají jen dvě hodiny, takže jsem měl po tréninku spoustu času na jiné aktivity. Já jsem zvolil golf, kde jsem krom pilování hry pracoval i na trpělivosti. Jak se má fotbalová kariéra chýlila ke konci, golf mě vtáhl natolik, že jsem se začal účastnit turnajů a hledal příležitosti, jak se zapojit i do extraligy.

Jaké to bylo ze dne na den vyměnit kopačky za golfovou hůl a začít novou kapitolu jako profesionální golfista?

Během své fotbalové kariéry jsem se postupně vyšplhal mezi pětici nejlepších amatérských hráčů s velmi slušným handicapem. Zlom nastal ve chvíli, kdy se mi se Zlínem nepodařilo domluvit na prodloužení smlouvy. Bylo mi třicet, byl jsem ve vrcholné fotbalové formě, a přesto jsem musel skončit. Přechod z fotbalu na golf přišel stejně rychle, jako když švihnete holí. Jen pár dní po ukončení fotbalové kariéry jsem zavolal Luboši Klikarovi s otázkou, zda by mě mohl zařadit mezi profesionály. A tak začala moje nová kapitola, cesta profesionálního golfisty.

Proč jste se rozhodl stát se golfovým trenérem?

Už během kariéry jsem věděl, že dráha fotbalového trenéra není pro mě. Zatímco moji spoluhráči si zařizovali trenérské licence, já jsem o tom ani neuvažoval. Když jsem však objevil golf a zjistil, jak moc mě naplňuje, začal jsem se přirozeně věnovat několika lidem, i když to nebylo klasické trénování. Navíc, nikdy jsem sám neprošel rukama golfového trenéra, což ve mně probudilo přesvědčení, že bych své zkušenosti mohl předávat dál jiným, svým vlastním způsobem.

Takže jste se po celou dobu trénoval zcela sám, až jste se vytrénoval na profíka?

Přesně tak. Nikdy jsem se neobrátil na žádného trenéra. Většinou jsem se spoléhal na videa na YouTube, odkud jsem okoukal různé techniky. Samozřejmě, uznávám, že cesta bez trenéra byla těžší a delší. Když má někdo dobrého trenéra, neskončí ve slepých uličkách. Jak tomu u samouků bývá, i já jsem se naučil spoustu špatných návyků, které jsem se pak musel odnaučovat.

Jaké schopnosti jste si díky samostatnému učení osvojil?

Člověk, který se učí sám, získá schopnost lépe reagovat na nečekané situace, které se mu na hřišti naskytnou. Když se někdo spoléhá jen na trenéra, může se snadno dostat do situace, kdy neví, jak reagovat, pokud se něco pokazí. Učení se na vlastní kůži vás totiž připraví na nevyhnutelné nezdary, které přijdou, a naučí vás hledat vlastní řešení v krizových momentech.

Co přináší kočovný život golfisty, zvláště v kontextu rodinného života?

S přibývajícím věkem jsem čím dál víc vnímal, jak rychle čas letí. Snažil jsem se něčeho dosáhnout, absolvoval jsem různé túry, turnaje, ale čím dál víc jsem si uvědomoval, že ti, kdo začínali od malička a měli stabilní podporu, mají v tomto ohledu velkou výhodu. Po narození dcery před dvěma a půl lety se mi život neustále na cestách, plný turnajů, začal jevit jako obrovská výzva. Cestování z jednoho turnaje na druhý a financování takového životního stylu je nesmírně náročné, pokud nemáte spolehlivé partnery.

Co vás motivovalo k tomu, abyste začal studovat PGA školu?

Školu PGA jsem začal studovat ještě před narozením dcery, protože jsem toužil po stabilnějším zázemí a chtěl jsem mít možnost se soustředit na trénink. Po návratu ze Španělska, kde jsem obvykle přečkával zimní období, jsem se setkal s panem Plašilem z Brna, který mi nabídl pracovat jako trenér na Kaskádě, což byla příležitost, která mi otevřela nové obzory a nabídla stabilitu, kterou jsem hledal.

Mnozí trenéři se specializují na jednu skupinu hráčů, ale vy pracujete s dětmi, výkonnostními hráči i začátečníky. Co vás na práci s těmito různými skupinami nejvíce baví?

Někteří říkají, že na začátečníky nemají nervy, ale já tvrdím, že právě s nimi lze dobře pracovat. Můžu je naučit základy hned od začátku, takže se pak vyhnou zbytečnému přeučování. A to je ta pravá cesta – začít správně, na čemž se dá dál stavět a růst.

Co začátečníkům jde nejvíce a co naopak nejméně?

Začátečníci se většinou rychle chytí na drivingu, protože si často myslí, že golf je jen o odpalování. Rychle zjistí, že to je pouhý začátek a to nejjednodušší. Trefit míček se prostě naučí každý, ale jakmile je přivedu ke krátké hře, k patování a hře kolem greenu, teprve pak zjistí, o čem golf doopravdy je.

Což platí i pro výkonnostní hráče, vše se točí kolem krátké hry.

Přesně tak. U těchto hráčů to platí dvojnásobně, protože jejich dlouhá hra je víceméně velmi podobná – dokážou se dostat na green nebo kolem greenu a pak záleží hlavně na tom, jak mají zvládnutou krátkou hru. Tam je často ten rozhodující rozdíl. U amatérů to může vypadat jako maličkost, ale pro výkonnostní hráče to může znamenat rozdíl tří až čtyř ran na kolo, což je opravdu zásadní. A právě tyto jemné detaily se pak intenzivně řeší a dolaďují.

Jak postupujete při řešení chyb u výkonnostních hráčů?

U nich to je už většinou o detailní práci – hodně se využívají videoanalýzy, tréninky přímo na hřištích a řešení herních situací. Když se objeví chyba, třeba když začne míč létat jinam, je to často těžké postřehnout okem, protože švihají tak technicky, že chyby nejsou na první pohled vidět. V takovém případě se všechno analyzuje přes videa, rozebírá se sebemenší pohyb a zkoumá se, kde došlo k chybě a proč.

Co považujete za svůj největší úspěch v roli trenéra?

Mým největším úspěchem je, že dnes mohu trénovat hráče, kteří jsou tak spokojení s mými lekcemi, že přivádějí i své děti. To mi dává hluboký pocit naplnění a potvrzení, že svou práci dělám dobře. Vidět, jak se výsledky mého úsilí odrážejí ve spokojenosti mých svěřenců, je pro mě tím největším oceněním.

Jak se liší práce s dospělými oproti práci s dětmi?

Dospělí si za tréninky platí, takže jejich očekávání mohou být někdy vyšší a trénink tím pádem náročnější. U dětí je to úplně jiné – jejich zpětná vazba je okamžitá a naprosto upřímná. Děti na tréninky přicházejí s nadšením a radostí, což je pro mě opravdu osvěžující. Jejich přímý přístup a otevřenost mi ukazují, zda jsem na správné cestě.

Když už jsme u těch dětí, jak nastavujete rovnováhu mezi přísností a přátelským přístupem při práci s nimi?

Můj přístup je takticky vyvážený. Na jednu stranu na trénincích panuje přátelská atmosféra, na druhou stranu se snažím udržovat jasné hranice, kde je respekt základ, a když je potřeba, umím je usměrnit i ostrým slovem, aby věděly, co je na tréninku opravdu důležité.

Máte nějaké oblíbené cvičení a techniky, které často používáte?

Na tréninkových lekcích se zaměřuji na konkrétní klíčové momenty švihu. Osvědčila se mi cvičení, která zapojují celou horní část těla, protože tím dochází k lepší koordinaci a síle pohybu. Zároveň kladu důraz na rotaci a správné držení roviny švihu, což je nezbytné pro stabilitu a přesnost. Tato cvičení nejenže zlepšují techniku, ale i zvyšují kontrolu nad celkovým pohybem, což hráčům pomáhá dosahovat lepších výsledků.

Takže se zaměřujete i na fyzickou kondici?

Na tu se přímo nezaměřuji, na to máme v týmu kondičního trenéra, který se tomu věnuje v rámci naší akademie.

Co byste doporučil někomu, kdo by chtěl zlepšit svou hru, ale má jen omezený čas na trénink?

To je věčná otázka...

Existuje na to vůbec odpověď?

Existuje, protože chcete-li zlepšit svou hru, nemusíte nutně strávit několik hodin na hřišti. Stačí, když golfu věnujete alespoň hodinku, což vidím i na sobě. Když někdo tvrdí, že se chce zlepšit, ale že nemá čas, přitom by si tu hodinu mohl klidně najít, a přesto na trénink nepřijde, tak se jednoduše nezlepší.

Takže pravidelnost, pravidelnost a zase pravidelnost?

Ano, ta je naprosto klíčová. Jak jsem zmiňoval, i pouhá hodina tréninku na drivingu nebo věnování se krátké hře může výrazně rozvíjet techniku. Pokud si chcete golf opravdu užívat a těšit se z každého úderu, je nezbytné trénovat.

Jaký máte názor na pomůcky při tréninku?

Že jsou naprosto nenahraditelné. Díky nim hráči snáze pochopí své pohyby a okamžitě vidí, co je potřeba zlepšit. Tyto pomůcky nejen usnadňují orientaci, ale také zrychlují proces učení a umožňují přesněji dolaďovat každý detail švihu.

...aby neskončili jako Furyk zabíjející hada v telefonní budce?

Ano (smích), jsem přesvědčený, že čím víc pomůcek hráči dáte, klidně ho jimi i „zaskládáte", tím víc si to tělo zapamatuje. Po jejich odstranění tělo reaguje tak, jako by tam byly. Používání pomůcek tedy velmi doporučuji.

Jak vidíte budoucnost golfu v naší kotlině?

Golf mimo jiné potřebuje své vzory, které mohou být klíčem k tomu, aby se golf dostal do širšího povědomí a oslovil nové talenty. Když lidé vidí úspěchy někoho jako Messi, chtějí být jako on. V golfu máme podobnou potřebu – potřebujeme silné osobnosti, které budou inspirovat a motivovat mladé hráče.

Nějaké ženské golfové hvězdy ale v našich řadách již máme...

U holek je to dlouhodobě lepší, protože tam byla Klára Spilková, teď je tam Jana, Sára a další holky, které se už probojovaly na evropské podniky. Ale pořád nám chybí chlap, který by se dostal na podobnou úroveň a byl pro děti dalším vzorem. Jak všichni víme, golf v posledních letech spíš upadá, než roste. Avšak světový úspěch nějakého hráče to nezmění. Musíme najít jiný způsob, jak golf znovu oživit.

Máte nějaké poselství, které byste chtěl čtenářům na závěr předat?

Můj hlavní tip zní – pokud chcete hrát golf s radostí, trénujte! Golf si užijete jen tehdy, když ovládáte základy. Bez pravidelného tréninku se budete jen honit za ztracenými míčky a ztratíte veškerou radost ze hry. Trénink je cestou k tomu, abyste si každý moment na hřišti opravdu užili a měli radost z každého úderu.

Za rozhovor děkuje Magda Jochmanová
Foto: Ondřej Driml
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2025

GOLF CLUB BRNO – AKADEMIE
- 100 dětí ve věku od 4 let až po reprezentaci
- různé výkonnostní kategorie
- v každé skupině 10 dětí a 2 trenéři
- balíčky
- během školního roku
- soustředění a kempy
- výhodné ceny
- kontakt: Veronika Mojžíšová
- web: www.golfbrno.cz