Když jsem napsal první díl tohoto článku, který jste možná četli, měl jsem dojem, že se mi podařilo shrnout a popsat významné problémy současného profesionálního golfu a jejich propojení s křečemi vývoje současné společnosti. Jenže PGA Championship 2024 a události kolem toho „major" turnaje mě přesvědčily, že je nutno ještě pár slov dodat.

„Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou."
Jan Werich

Nejsem esoterik, ale přesto spatřuji jakousi symboliku v tom, že se turnaj PGA Championship 2024 konal na hřišti s mýtickým názvem Valhalla. Valhalla Golf Club se nachází v Louisville, Kentucky, a je to soukromý golfový klub navržený Jackem Nicklausem, otevřený v roce 1986.

V severské mytologii je Valhalla „Síň padlých", kde vládne bůh Ódin a kam přicházejí za doprovodu Valkýr válečníci, kteří nalezli smrt v boji. Letošní golfový major ve Valhalle nám ukázal několik padlých, ale také několik nadějí naznačujících, že profesionální golf nemusí nutně zhynout na rozpory, narůstají nudnost a z toho pramenící nezájem diváků.

Posel Boží na golfovém hřišti
V článku „Něco se stalo" jsem se mj. zabýval významným úbytkem diváků golfových přenosů turnajů americké PGA Tour. To je statisticky zdokumentovaná a varovná skutečnost. A citoval jsem některé zahraniční fanoušky golfu, kteří jako jeden z důvodů, proč už nesledují turnaje PGA Tour v televizi, uváděli nudný styl hry současného dominantního profesionála Scottieho Schefflera. Srovnávali jeho styl hry například s pohledem na opékač toustů, který, když je správně naprogramován, vyhodí toust vždy na stejné místo. V nikom ovšem sledování této činnosti, i když je dokonalá, nevzbudí emoce.
Pro mne osobně, protože jsem se při mých zaměstnáních zahraničního zpravodaje a diplomata nakazil emotivností latinských národů, byl a je obzvláště patrný nedostatek empatie, charismatu a schopnosti komunikace s publikem u tohoto severoamerického golfisty. Takzvaný studený čumák může být skvělým účetním, daňovým poradcem nebo zaměstnancem pohřební služby, ale jako sportovní profesionál nemůže diváky bavit. Tehdy jsem se však spokojil s tím, že je prostě studený čumák a má na to právo, i když to mnohé z nás nudí.

Když jsem odevzdal rukopis článku „Něco se stalo", našel jsem v zahraničním tisku články odhalující zajímavé důvody chování momentální jedničky světového profi golfu. 19. dubna 2024 vydal britský Christian Institute článek pod titulkem „Vítězství zajištěné křížem" o Schefflerově výhře na letošním Masters.
Před finálovým kolem rozjímal Scheffler se svými kolegy z kroužku Studií Bible a ti mu řekli, že jeho vítězství je jištěno křížem a vírou. Za ještě významnější považuji, že podle citovaného článku se Scheffler označil za Posla Božího na golfovém hřišti, kam byl seslán, aby šířil větší slávu Boha.
Když jsem se po přečtení těchto revelací napil opakovaně studené vody a několikrát se štípnul, jestli náhodou nefantazíruju, už jsem věděl, že v případě dotyčného profesionála se jedná o diagnózu, pochopil jsem, co je zdrojem jeho exaltované vážnosti a proč nepociťuje obavy a nervozitu. Zvažoval jsem, zda ta zajímavá fakta přidat do již odeslaného článku „Něco se stalo", ale nakonec jsem to nutkání potlačil. Patřím k lidem, kteří vyznávají filozofii „žít a nechat žít" a respektuji důsledně právo všech na víru či nevíru a na odlišné názory. S odstupem času se mi však jeví, že po událostech z Valhally tento případ zasluhuje bližší pohled.

Vzhledem ke skutečnosti, že mezi moje obory patří i psychologie, dovolím si vám doporučit knihy DrSc. Františka Koukolíka, našeho předního vědce zabývajícího se tajemstvími lidského mozku a myšlení. V mnoha pracích uvádí ortodoxní víru jako opak lidské schopnosti nezávisle myslet a nezávisle analyzovat vývoj světa a naše chování v něm.
Když psal o víře, uvedl některé příklady osobností, jež stavějí víru nad nezávislý rozum: „Nedávno napsal páter Halík, že – ´víra je odvážný, riskantní krok za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie´. – Před tisícovkou let psal sv. Bernard, že ten, kdo do víry plete rozum, by měl dostat holí do zubů. Před pěti stovkami let se nechal slyšet Martin Luther: ´Rozum, děvka ďáblova. ´ Než vykročíte za okruh toho, co je zajištěno důkazy, podívejte se, prosím, pořádně, kam šlápnete, kdo a co tam na vás čeká a co bude chtít."

Scottie Scheffler zjevně patří k lidem, kteří vystoupili za okruh toho, co je zajištěno důkazy, a přestal se dívat, kam u toho šlape. Poslové Boží na to nemohou brát ohledy. To asi byl jeden z důvodů velmi nešťastného incidentu, který vrhnul temný stín na celý PGA Championship ve Valhalle.
Před začátkem druhého dne turnaje poblíž vchodu do klubu srazil autobus jednoho z dobrovolníků organizace turnaje a ten člověk zemřel. Policie rychle uzavřela okolí, znalá smutné skutečnosti, že v takových případech škody a počet obětí narůstají vinou neukázněnosti řidičů. V té chvíli přijel Scheffler a policista jej zastavil jako každého jiného. Opřel se rukou o otevřené okno golfistova vozu a uslyšel od něj onu tak dobře známu větu: „Víte, kdo já jsem!?"
Policistovy to bylo jedno, protože v jeho profesi bylo v té chvíli důležitější udržet pořádek než rozpoznat Posla Božího na golfovém hřišti. A nakázal Schefflerovi, aby stál jako každý jiný. Pak se Scheffler prudce rozjel a vláčel chvíli policistu podél cesty. Muž zákona utrpěl lehká zranění.
Zbytek příběhu je notoricky známý. Posel Boží byl zcela civilně zatčen a očekává ho trestní řízení. Výsledek nemohu v dynamice času pochopitelně předvídat. Už se objevují náznaky, že důsledné a správné počínání policistů vůči Schefflerovi by mohlo být přehodnoceno, a nakonec by mohli být vyšetřováni naopak policisté, kteří se chovali způsobem „padni komu padni". Takové případy dvojích standardů zákonů nám jsou známé. Ale nic to nemění na diagnóze současné jedničky světového golfu a na významném poklesu sledovanosti turnajů PGA Tour.

Tento politováníhodný incident dovoluje předpokládat, že Scheffler již jedná v rámci diagnózy mocenské pýchy zvané Hybris. Již citovaný DrSc. Koukolík o lidech postižených touto poruchou mj. píše: „Pocit morální oprávněnosti všeho, co dělají, je u těchto lidí mohutný. Umožňuje jim uhýbat před potřebou rozvahy, zda je postup, který prosazují, praktický, co bude stát nebo jaký bude jeho výsledek."

Proč se tak detailně zabývám tímto případem? Především proto, že žijeme dobu, v níž úspěšní nekompletní psychopati stále více pronikají do elit všeho druhu. Pokud jde o golf, respektuji svobodu každého, aby se cítil při hře poslem libovolného boha. Ale z pohledu výrobců vybavení a sponzorů, kteří do golfu investují stále větší peníze, je neméně podstatná skutečnost, že diváci, kteří mají během přenosů být motivováni k nákupům oblečení, bot, holí a míčků – mají rovněž plnou svobodu stisknout knoflík ovladače televize a vypnout ji, pokud je aktéři na hřišti nudí.

Dobří herci byli a budou
Již v prvním díle „Něco se stalo" jsem se zabýval definicí poslání a vlivu profesionálních sportovců ve společnosti. V průběhu času se v historii lidstva opakovaně objevují tendence změn v chápání smyslu existence a charakteru počínání určitých skupin. Tento článek nemá rozsahové možnosti ani ambici bezezbytku popsat tyto posuny, proč se dějí a kdo z nich má užitek.
Specificky z oblasti golfové historie mohu zmínit příklad vývoje vnímání skupiny lidí zahrnuté pod označením „profesionálové". Během významné části golfové historie byli profesionálové v podstatě dělníci sloužící bohatým členům klubů, kteří se označovali jako amatéři. Těm profesionálové sloužili nošením holí, jejich čištěním a opravami, výukou a údržbou hřiště. Coby nádeníci měli profesionálové značně omezená práva, například nesměli do klubovny, do restaurace ani do šatny.
V éře Waltera Hagena (narozen 1892 v USA, zemřel 1969 v USA) se významy a úlohy začaly měnit. Rozhodující úlohu v tom hrál sám Walter Hagen, jemuž se také proto přezdívá „otec profesionálního golfu". Jeho charisma bylo tak silné a jeho talent bavit diváky natolik působivý, že přispěl k tomu, že golf hraný profesionály se stal populární zábavou. A s tím přišly i peníze. Nějaký čas se sice Hagen ještě musel převlékat před exhibicí mimo šatnu vyhrazenou amatérům, ale činil tak v natolik drahých limuzínách, že postupně se dveře klubů a šaten otevřely i pro profesionály.

Můžeme vyjít z obecné teze, že profesionální sportovci jsou podmnožinou širší množiny nazývané herci. Zatímco herci prodávají zábavu a emoce, profesionální sportovci kromě toho navíc prodávají rovněž nejrůznější zboží, které propagují – od aut, kol a lyží přes oblečení až po nejrůznější vybavení pro jednotlivé sporty. Tato reklamní úloha sportovních profesionálů nabyla obrovského významu od 60. let minulého století s masovým rozšířením televizních přenosů.
V dnešní době můžeme konstatovat další posuny vnímání toho, jaký je vliv sportovních profesionálů. Se stále větší mediální aurou jsou některými částmi společnostmi vnímáni nejen jako celebrity, ale současně jako morální autority. Z hlediska „tvrdého byznysu" však profesionální sportovci – a mezi nimi profesionální golfisté – mají však nadále dvě synergicky propojené funkce: 1. Zaujmout diváky a získat si jejich sympatie; 2. Na základě tohoto empatického vztahu dělat ještě efektivnější reklamu všemu, co se dá prodat.

Takže profesionální golfisté už smějí do klubovny i do šatny, dostávají za své výhry a reklamní služby velké sumy peněz – ale nadále jsou to herci, nikoliv mesiášové. Můžeme si připomenout nedávné profesionální golfisty, kteří se v této divadelní úloze cítili jako ryby ve vodě a rozvinuli kromě skvělých herních výkonů rovněž nemalý komediální talent. Namátkou mohu připomenout baviče jako byli Chi-Chi Rodríguez a Lee Trevino. Časopis Golf Monthly dále uvádí mezi významnými „baviči" golfové historie jména jako například Arnold Palmer, Seve Ballesteros a Fuzzy Zoeller.

Talent herecký a komunikační a smysl pro humor jsou velmi důležitou součástí žádoucích dovedností golfových profesionálů. Díky těmto schopnostem nejen zvyšují zájem diváků kupovat si stejné vybavení, ale dokáží také šířit instrukce o herní technice.
Není jediné kolo golfu, kdy bych si nepřipomněl geniální a stručnou instrukci Lee Trevina založenou na podobenství osla táhnoucího káru. Významná část rekreačních golfistů při hře wedžemi zapomíná na rotaci dolní části těla, zabrzdí ho, a to kazí jejich rány. Lee Trevino přirovnal tento nedostatek k neopatrnému oslovi, který prudce zastaví a rozjetá kára mu narazí na zadek. Kdyby to nebylo tak vtipné a snadno představitelné, nikdy bych si tuhle zásadu nepamatoval.
I v profesionálním golfu platí konstatování Jana Wericha: „Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou. Ale špatný herec je drahý i za málo."

Dobré zprávy z Valhally
Pozorný divák PGA Championship 2024 si určitě povšimnul výborných výkonů hráčů, jako jsou Bryson DeChambeau, Xander Schaufelle, Viktor Hovland nebo Shane Lowry. Každý hraje svou roli na jevišti golfového hřiště jiným stylem, někdo efektněji, jiný uměřeněji. Ale naplňují podmínku dobrých golfových profesionálů – je na nich vidět, že jsou lidé, kteří vnímají jiné lidi a mají svoje slabosti. A také charisma.
Xander Schaufelle sice PGA Championship vyhrál, ale jako herec vynikl zejména Bryson DeChambeau. Světový golfový tisk shodně konstatoval, že tento golfista, momentálně v angažmá v LIV Tour, dokázal pozvednout svoji komunikaci s publikem a schopnost získávat sympatie na zcela novou úroveň. DeChambeau je vše, jenom ne nudný. Původně však u golfových fanoušků vzbuzoval spíše zvědavost než čiré sympatie. Jeho vášeň pro aplikaci fyziky a matematiky do vybavení a nezvyklá konstrukce jeho holí mu nejprve vynesly přezdívku „Šílený vědec".

Pak začal experimentovat s vlastním tělem a snažil se získat tak velké množství svalové hmoty, aby mu to umožnilo dosahovat dosud nepoznané délky ran. Experimentoval i ve specializovaném golfovém odvětví Longest Drive. Ale během nabírání svalů a atakování délkových rekordů se ukázalo, že extrémní stravovací dieta, kterou používal, mu způsobila alergii a zánět střev.
Poté, když ho to skoro stálo život, vrátil se zpět k normálnějšímu golfu, ovšem moudřejší o všechny zkušenosti. V určitém smyslu mi jeho příběh připomíná postupy našeho vědce Jana Evangelisty Purkyněho, který na sobě vyzkoušel mnoho různých jedů, aby v praxi ověřil jejich účinky. Také to přežil a rovněž ho to posunulo kupředu k nové úrovni poznání.

Abych své postřehy z PGA Championship 2024 objektivizoval, mohu citovat například portál GOLF.COM: „DeChambeau získává přízeň golfového publika během posledních pěti let. Během tohoto turnaje byla cítit elektrizující komunikace mezi ním a publikem. Ale není to jen kontakt rukou a podepisování čepic, Bryson je přitažlivý kvůli svému golfu, protože je autentický. Nic nepředstírá a je nepředvídatelný. Současný profesionální golf velmi potřebuje hráče jako je DeChambeau."

Někteří herci a profesionální sportovci občas nechápou své skutečné role a možnosti a povyšují se na morální majáky společnosti. Je to trapné, když se pletou do politiky, a ještě více do oblasti zahraniční politiky. Ale v oblasti základních mezilidských vztahů může i golfový profík sehrát úlohu onoho morálního majáku, když zůstane nohama na zemi a ve svém prostředí.
Během PGA Championship hodil Bryson DeChambeau míček dítěti za provazy v zóně diváků. Když odcházel, ještě stačil postřehnout, že dospělý muž se pokusil ten míček ukrást. Urostlý Bryson se prudce vrátil, namířil násadu patru na hruď toho slizouna a donutil ho míček vrátit dítěti. Jsem přesvědčen, že jsou to právě takové zdánlivé drobnosti na té nejběžnější lidské úrovni, kde se ukáže podstata osobnosti.

Závěrem
Zajímaví golfisté stále jsou, ale špatná zpráva je, že část z nich, která je v LIV Tour, může otevřeně soupeřit s konkurenty s PGA Tour a DP World Tour jen ve velmi omezeném množství turnajů. Všechna golfová média světa se již shodují v tom, že řevnivost mezi zmíněnými profi soutěžemi je jedním z důvodů poklesu zájmu o golf.
Talentovaní herci v prostředí vrcholové golfu jsou, jen je nutno najít dohodu mezi vedeními světových „Tour" a konečně dospět k systému soutěžení, který by umožnil co nejjednodušší soupeření bez diskriminace. Dlouholeté zkušenosti z mnoha oborů lidské činnosti jednoznačně dokazují, že tam, kde je nějakým způsobem omezena konkurence, nastává stagnace a krize.

Zdá se mi, že kdyby se PGA Tour a DP World Tour nedokázaly dohodnout s LIV Tour na funkčním systému co nejčastějšího soupeření, kdyby obě prvně jmenované soutěže směřovaly k nějakému druhu izolace, nebude pro hráče LIV Tour platit „opustíš-li mne, zahyneš". Skvěle placení hráči LIV Tour by nejspíše své kariéry vesele dohráli v šortkách a za zvuku rocku, i když by se jim možná občas zastesklo po dobách, kdy měřili síly s konkurencí.
Věřím, že k dohodě mezi světovými „Tour" dojde a najde se způsob, jak vytvořit nový způsob kvalifikace pro společné soupeření. Kdyby se totiž PGA Tour a DP World Tour nemoudře zapouzdřily do sebe a uzavřely, mohla by je postihnout situace popsaná Janem Werichem – totiž, že by přeplácely průměrné herce. A – nedej bože – mezi nimi i Posly Boží.

Text: Ondřej Kašina
Převzato z časopisu GOLF 7-8/2024