Jedním z témat vydání, které právě čtete, jsou slavní sportovci z jiných odvětví, kteří po skončení svých kariér propadli golfu. Věnujeme se v něm hlavně zahraničním hvězdám, pravdou ale zůstává, že lásku k fervejím a greenům v sobě našla i spousta tuzemských sportovních „důchodců" – najdeme mezi nimi fotbalisty, hokejisty, tenisty, ale třeba i atlety.

V čem je pro ně golf tak přitažlivý? Vám, kteří čtete časopis zaměřený na tenhle sport, to patrně nemusím dlouze vysvětlovat, sami jej jistě máte rádi. Výhodou, o které už také byly popsány tuny papíru a gigabajty dat, je relativní nenáročnost golfu. Sázet góly za Slavii nebo Plzeň zkrátka nejde do šedesátky, běhat stovku pod jedenáct vteřin také ne, ale zahrát si osmnáctku nebo třeba jen rychlou devítku, to můžete klidně i v důchodu. V březnu, červenci anebo listopadu, když na to přijde. A ty opravdu zimní měsíce strávit s přáteli v indooru, kde je to ještě jednodušší, protože odpadá výšlap mnohdy kopcovitým terénem.

I virtuální varianta golfu ovšem předpokládá provést kolem stovky švihů (nepočítám ty cvičné), shýbat se pro míček a týčko, zkrátka i takové odehrané kolo starší ročníky později doma v posteli ve svalech a kloubech pocítí. A to je na tom právě skvělé. Sportujete, hýbete se, nicméně vám (s trochou štěstí) u toho nehrozí otřes mozku ani utržená achilovka.

Ano, je mi jasné, že tohle všechno sami dobře znáte a víte. Proč to teda připomínám? Protože stojí za to tuhle jednoduchou a příjemnou pravdu šířit dál. Položím vám nyní záludnou otázku: Kdy jste naposledy zkusili ke golfu zlákat někoho nového? Kolegyni z práce, parťáka z vaší domovské hospůdky, který se přistěhoval teprve vloni, nebo dejme tomu sousedku z vedlejšího vchodu, se kterou si tak skvěle pokecáte u venčení vašich pejsků a která vždycky lamentuje, že už se na tenis nebo cyklistické vyjížďky cítí přeci jen trochu v letech...

Pokud si sami přiznáte, že už jste nějaké ty roky spíš zapouzdření ve své golfové bublině a nikoho dalšího do ní nelákáte, zamyslete se nad tím, jestli to není škoda. Nebylo by fajn, kdybyste zase jednou mohli nějakému zelenáči objasňovat, proč nemá šlapat do dráhy vašeho patu nebo co to znamená, když si berete ten den už třetího „mulligana"? Osobně soudím, že český golf potřebuje jako sůl právě personální okysličení, v posledních letech se totiž povážlivě přibrzdil příliv nových hráčů a hráček. A nic na tom nezměnilo ani krátké oživení způsobené covidovou pandemií.

Můj tip na letošní novoroční předsevzetí teda zní: Slibte si, že v nadcházejícím roce vytipujete aspoň jednoho potenciálního golfistu a pomůžete mu v tom, aby k naší oblíbené hře našel vztah, respekt a lásku. Přispějete tak třeba i k tomu, že zase o něco ubude zbytečných předsudků, které mnozí Češi k tomuhle sportu pořád mají.

Přeji vám v tom hodně zdaru a povedený rok 2024!

Převzato z časopisu GOLF 11-12/2023