Postavíte si golfový míček na týčko, z bagu vytáhnete tu úplně nejdelší hůl, kterou obsahuje, a párkrát s ní výhružně zasvištíte nanečisto za odpalištěm. Pak se postavíte do správného směru, plynulý nápřah, dokonalý švih – a balon letí tak daleko, že kolegové ve flihgtu jen nevěřícně mhouří oči a pak uznale zamručí. Zná snad kterýkoli golfista lepší pocit?

Jedním z témat vydání, které držíte v ruce, je desítka nejdelších odpalů historie PGA Tour. V žebříčku nechybějí jména, která byste tam čekali, ale také hráči, o nichž jste možná nikdy neslyšeli, jen měli zkrátka neopakovatelné štěstí. Na odraz, trefenou trajektorii, počasí, podporu větru, zkrátka všechny ony faktory, které ovlivňují dráhu míče na jeho putování směrem k jamce. Jak totiž každý, i ten sebehorší hráč dobře ví, proti štěstí se bojovat nedá, a naopak s jeho podporou v zádech vám „spadne" vlastně cokoli.

Vzdálenost, kterou umějí dnešní hráči docílit z týčka, je už delší dobu i hojně propíranou záležitostí všech nejprestižnějších světových túr. Mluví se o tom, že bude potřeba zavést těžší míče, omezit sklon hlavy drajvrů nebo vymyslet podobná opatření. Důvod? Na některých golfových hřištích, ta vůbec nejslavnější nevyjímaje, už přestává být pro diváky bezpečno.
Fandové sice samozřejmě milují, když mohou na vlastní oči sledovat slavné ranaře dobývat první ranou greeny na čtyřparech, ale ruku na srdce – v některých případech už se divoké trajektorie na úplně jinak koncipovaných jamkách začínají opravdu vymykat kontrole. Možná si ostatně vzpomenete, jak si na letošním The Players plánoval Bryson DeChambeau zkrátit na čtyřparové osmnáctce cestu přes devátou fervej – je to tamtudy sice dál přes vodu, ale pak blíž na green. Vedení PGA Tour na jeho nápad zareagovalo promptně a zatrhlo jej, zvažovaný směr hry byl totiž kvůli bezpečnosti prohlášen za interní aut.

Není snadné odhadnout, jakým směrem půjde vývoj dál, světový sport ale zná řadu příkladů, kdy musela kvůli bezpečnosti jít tradice stranou. Říká vám například něco jméno Uwe Hohn? Někdejší východoněmecký oštěpař je dodnes člověkem, který poslal tohle atletické náčiní nejdál, konkrétně na značku 104,8 metru. Že je přeci světovým rekordmanem náš legendární olympionik Jan Železný? Jistě, ale to už s novým typem oštěpu, který nedoletí tak daleko. Původnímu nářadí by totiž už nestačily stadiony, a tak jej i na základě Hohnova rekordu musela příslušná federace změnit.
Možná čeká něco podobného i golf, zatím ale elitní profesionálové na turnajích dál vesele atakují čtyřsetmetovou hranici. Nezbývá než doufat, že jednou nedojde k nějaké nepříjemnosti, či dokonce vyslovenému neštěstí. Pro pořadatele na konkrétních hřištích – a v obecné rovině také vedení všech světových golfovách túr – je to každopádně velká výzva k řešení.

Převzato z časopisu GOLF 10/2021