O předchozím roce mluvil sám jako o restartu své kariéry. Měřeno výsledky se evidentně povedl. Na konci roku byl totiž Jan Cafourek, o němž je řeč, vyhlášen nejlepším českým profesionálním golfistou roku 2022. Jak sám přiznal, potřeboval především uklidit „bordel" ve své hlavě. To se mu podařilo. Stejně jako se mu daří posunovat svůj vlastní projekt nazvaný hodně příznačně Bordel z lesa. I o tom bylo naše povídání...

Trochu jsem prolustroval vaše webové stránky...

Tam jste se toho asi moc nedozvěděl. Stránky trochu skomírají, ale pracujeme na předělání a budou jako nové. (smích)

Nicméně jsem přesto zjistil, že minulý rok 2022 byl restartem vaší dosavadní kariéry. Takže jaký byl předchozí rok?

Poslední tři čtyři roky jsem se snažil navázat na povedený rok 2019, který patřil k tomu lepšímu v mojí kariéře. Snadné to ale nebylo, zásadně do toho zasáhl i covid. Měl jsem v hlavě takový trochu „bordel" a potřeboval jsem si ujasnit, jestli chci golf ještě dělat, jestli se jím dokážu živit a jestli je to to, co chci.

A jak čištění hlavy dopadlo?

Řekl jsem si, že do toho dám v roce 2022 ještě všechno. Začal jsem naplno trénovat, ale co bylo nejdůležitější, zase jsem našel chuť a motivaci hrát, aby mě to na hřišti bavilo. To byla asi ta největší výhra v roce 2022. Vděčím za to jedné paní, se kterou dělám mentální trénink a rozvoj. Ona otočila moje myšlení na golfu o 180 stupňů a sahá to i do osobního života. Našel jsem motivaci, chuť a na hřišti si golf zase užívám. Baví mě to a jsem přesvědčený, že to dělat můžu. A to je klíčové. I když se mi povedlo v roce 2022 pár dobrých výsledků, tak největší výhra byla právě tohle.

Myslíte, že těch „pár dobrých výsledků" bylo důsledkem oné proměny?

Rozhodně ano. Je to důsledek práce, které se věnuji prakticky každý den. Věnovali jsme tomu ohromné množství času. Prožil jsem velmi povedený rok, za který jsem na sebe hrdý, udělal hodně práce a hodlám v tom pokračovat. Konec sezony byl perfektní, i když můj cíl, kterým bylo postoupit na Challenge Tour a získat plnou kartu přes Pro Golf Tour, se nepovedlo splnit. V podstatě to bylo jen kvůli jednomu turnaji, na němž jsem zkazil kolo a skončil až dvanáctý. Nepodařilo se mi dostat do top 5. Ale i tak bych měl mít kategorii, která mi umožní pár turnajů odehrát. Loňská sezona je ale už za mnou, tak pojďme žít přítomností.

Co všechno jste měnil kromě myšlení? I něco ve hře?

Ne, to ne. Neměnil jsem žádnou techniku nebo herní parametry. Spíš jen podobu tréninku, jeho efektivitu. Ale na prvním místě bylo myšlení.

Nakolik je ono myšlení v golfu důležité? Říká se, že v tenisu je to ze 70 procent o hlavě, protože „pinkat" to ve špičce umí všichni. Platí to i v golfu?

Jde to ruku v ruce. Je to o tom, jak člověk přemýšlí, jak si věří, jak dokáže přemýšlet pod tlakem, jak se vyrovnat s neúspěchem, ale i naopak s úspěchem. Když ano, tak je to jednodušší. Důležité je, jak se dokáže poprat s okamžiky, kdy to nejde, kdy ze sebe dokáže vyškrábnout maximum a vrátit se do hry. To je právě to, co dělá velké hráče velkými. Když se daří, umí golf hrát každý, ale když to nejde, je kumšt se odrazit ode dna, hodit za hlavu špatnou ránu a pokračovat dál.

I tohle je výsledek změny myšlení? Když se nepovede kolo, jamka nebo rána, hodit to za hlavu a jít dál naplno, protože se to ještě dá zachránit?

Určitě na tom pořád pracuji. V golfu je to o to důležitější, že se každá rána počítá. To, co jsi zahrál, s tím už nic neuděláš, ale můžeš se koukat dopředu a leccos zachránit.

V roce 2022 jste byl jediným českým profesionálem, který vyhrál turnaj Pro Golf Tour. Dlouho jste bojoval o celkové umístění v top 5 a tím o kartu na Challenge Tour. Opravdu vše zhatil jediný turnaj?

Úplně bych všechno nepřikládal poslednímu turnaji, který jsem samozřejmě mohl zvládnout lépe, a tím se dostat do top 5. Tu možnost jsem tam ale nechal ležet. Problém byl spíš po návratu z Egypta, kde jsem jeden turnaj vyhrál. Pak totiž přišla série tří turnajů, kdy jsem minul cut o jednu dvě rány. Tam jsem ztratil hodně. Každá stoeurovka se v žebříčku počítá. Tohle bylo asi klíčové.

Na vašich webových stránkách jsem se taky dočetl, že vaším cílem a zároveň velkým přáním je zkusit se dostat na olympijské hry v Paříži v roce 2024. Trvá tenhle cíl?

Trvá, rozhodně. Je to moje velké přání a zároveň velká sportovní výzva. Směřuji k tomu a uvidíme, jak to dopadne.

Nakolik je pro vás důležité vědomí, že se už jeden český golfista na olympijské hry dostal? Konkrétně Ondřej Lieser do Tokia, přestože hlasy skeptiků předtím tvrdily, že je to nereálné...

Když se to povedlo Ondrovi, tak to asi reálné je. A když se to povedlo jemu a byl tam, tak proč by se na olympijské hry nemohl dostat i jiný český golfista. Je to možné.

A vaše odpověď skeptikům?

Takové řeči neposlouchám, protože to by člověk musel nejspíš golf velice rychle pověsit na hřebík, kdyby poslouchal všechny ty rádoby experty. Ať si to každý zkusí, všichni máme na začátku stejné možnosti, je to o tom, kam se rozhodnete odbočit. Když o tom mluví někdo, kdo má s golfem nějakou zkušenost, budiž, ale většina lidí nikdy sportovní golf nehrála. Nicméně mluvit o něm umí každý.

Špičkový sportovní golf ale vyžaduje také kvalitní zázemí a přípravu. Jak jste na tom?

Pro mě byly poslední dva roky těžké i v tom, že jsem si všechno začal dělat sám, protože jsem zjistil, že je to ta nejlepší cesta. Začal jsem pracovat se sponzory trochu jinak, ale také jsem zjistil, že je tomu potřeba se věnovat mnohem víc, než jsem si myslel. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem svým sponzorům a lidem kolem, kteří mi věří a podporují mě na mé golfové cestě. Bez nich bych totiž vůbec nemohl hrát.

Nemůže být ale tahle dvojrole hráče a manažera v jedné osobě brzdou v tom, abyste se soustředil jen na golf?

Víc rolí znamená i víc starostí. To je fakt. Nepotkal jsem ale člověka, abych se na něj mohl stoprocentně spolehnout. Měl jsem manažera, který mi pomohl v začátku, ale pak jsem se potřeboval posunout dál a spolupráce už nefungovala. Hledal jsem dál, potkal jsem spoustu lidí, kteří mi říkali, že to dělám špatně, ale jak to dělat dobře, to říct nedokázali. Jo, takových chytráků jsem potkal dost. Teď si to dělám sám, jak nejlépe umím. Musím tomu věnovat hodně času, ale zároveň mi to přinese mnohem víc klidu i financí do sezony. Zbavil jsem se pochybností, jestli ty peníze na sezonu vůbec budu mít, jestli je manažer sežene. Vím, na čem jsem a s čím mohu v sezoně pracovat.

Přesto, není to hendikep? Měl byste mít hlavu čistou, zaměřit se jen na golf, a ne na shánění peněz.

Samozřejmě to není ideální varianta, ale realita je jiná. Dělám to tak, jak nejlépe umím. V tuhle chvíli je to cesta, kterou jdu, a nehodlám na tom nic měnit.

Nezaslechnete tu a tam také hlasy, že už je vám 34 let a že je třeba se poohlédnout spíš po něčem jiném?

Ať si každý říká, co chce. Je to můj život a já si s ním můžu dělat, co chci. Navíc v golfu není věk až tak rozhodující jako v jiných sportech. Jediné, s čím je potřeba se srovnat, je skutečnost, že jste pořád na cestách. A jinak to dávají kluci, kterým je 25 let, jinak hráči v mém věku. Ale když je chuť, tak proč ne.

Hrajete na Pro Golf Tour, občas na pozvání Challenge Tour. Na konci roku jste si ale vyzkoušel i další cestu, kterou byla MENA Tour v Saúdské Arábii. A hned jste se tam blýskl třetím místem. Je to pro vás další rozšíření herních možností?

Je to především zajímavá tour a jsem rád, že jsem se tam vydal a vyzkoušel ji. I když zpočátku jsem trochu pochyboval, protože jsme neměli dost informací a bylo potřeba zaplatit členství, aniž byl zveřejněný kalendář turnajů. Takže šlo trochu o risk. Ale později jsem poznal lidi, kteří to organizují, všechno fungovalo, jak mělo. Je to zajímavá cesta, jak hrát a přivydělat si nějakou korunu přes zimu. Ještě by se mělo odehrát sedm turnajů do konce dubna.

Takže počítáte s návratem do Saúdské Arábie?

Nebude se hrát jen tam. Hraje se například i v Egyptě nebo v Dubaji. Určitě nějaké turnaje MENA Tour odehraju. Počítám tak se čtyřmi. I proto, že Pro Golf Tour začne až druhý týden v březnu.

Nakolik je pro vás zajímavé, že se MENA Tour spojila s LIV Golf, sérií, která způsobila na světové golfové scéně doslova zemětřesení?

Vím o tom, ale žádné oficiální informace k tomuhle spojení jsme nedostali. Nicméně mluví se o tom, že by třeba vítěz mohl dostat nějakou kartu. Nic ovšem není definitivní ani oficiální.

Nabízí se ale zajímavý pohled na žebříček Order of Merit MENA Tour. Hemží se to v něm zajímavými jmény. Po čtyřech turnajích vládl Brooks Koepka, vy jste figuroval na 53. místě, jen sedm příček za Martinem Kaymerem. Asi příjemný pocit, ne?

Což o to, pocit to je příjemný, jen v těch uhraných penězích byl trochu rozdíl. Je to docela vtipné. Ty dva turnaje, na kterých hráli i ti nejlepší světoví golfisté, měly takové prize money, že ani toho nejhoršího hráče LIV Golf nemůže dostihnout ten nejlepší z MENA Tour, i kdyby vyhrál všechny turnaje. Ani tak by neměl nárok.

Nicméně, může i šance zahrát si s těmi nejlepšími být tou motivací hrát MENA Tour?

Je to určitě lákavé. Ale můžu srovnávat MENA Tour a Pro Golf Tour. Úrovní jsou si dost podobné, když to však srovnám ekonomicky, tak Pro Golf Tour jasně ztrácí. Tady za 50 dolarů můžete vyhrát 12 tisíc dolarů, zatímco na Pro Golf Tour za 250 euro můžete vyhrát 5 000 euro. Matematika je prostě neúprosná. Na druhou stranu – ohromnou devízou Pro Golf Tour je, že z ní můžete někam postoupit, což z MENA Tour ne. Zatím.

S dovolením poněkud odbočím od golfu. Když jste hrál loni na Czech Masters, měl jste u svého jména klubovou příslušnost Bordel z lesa. Můžete to vysvětlit?

To vzniklo spíš z hecu. Na začátku sezony jsem musel vyplňovat nějaké hráčské papíry a byla tam klubová příslušnost. Někdo tam píše své sponzory a vlastně tam člověk může napsat, co chce. Tak mě napadlo napsat tam Bordel z lesa, což je taková moje aktivita, a řekl jsem si, že tím ji třeba o trochu víc dostanu do povědomí veřejnosti. Myslím, že to byl dobrý tah. Dost lidí si toho všimlo.

Jak vás to napadlo?

To už trvá dlouho. Chodím rád do přírody, do lesa. Sám, s rodinou. Máme to rádi. A vždycky platilo, že když něco do lesa přinesu, tak to taky donesu zpátky. A že když v lese vidím nepořádek, není ostuda to uklidit. Snažili jsme se jít lidem, a především dětem příkladem. Nosil jsem to v hlavě dlouho a během covidu na to bylo víc času. Vyráželi jsme do lesa s lidmi stejného ražení jako já za úklidem častěji. Financoval jsem to z vlastní kapsy, protože uložení odpadu do sběrného dvora není nic levného, když na místě nemáte bydliště, případně už jste tam v daném měsíci byl.

A jak vznikl název Bordel z lesa?

Chtěl jsem téhle aktivitě dát nějakou štábní kulturu a sehnat na to i nějaké peníze, abych to nemusel platit ze svého. Vymyslel jsem proto značku a dal projektu název Bordel z lesa. Slovo bordel jsem zvolil záměrně, aby to bylo trochu do očí bijící a zdůraznění toho nepořádku. Založil jsem sdružení. Nechal jsem udělat i nějaké reklamní předměty, trička, lahve na pití a jejich prodejem se snažím financovat úklidové akce. Nápadů v hlavě mám mnohem víc, ale limituje mě trochu čas, protože golf ho sežere hodně. Plány ale mám. Letos bych chtěl začít víc spolupracovat se školami, oslovil jsem i nějaké firmy. Povedla se mi parádní akce s extraligovými hokejisty Pardubic, kdy jsme se sešli s nimi a fanoušky a uklidili kus země kolem Pardubic. Začíná z toho být hezká tradice. Rád bych, aby jednou na golfu byla pítka a zrušily se tím plastové lahve. Ve světě už to funguje.

Děláte to sám, nebo na to máte už tým lidí?

Ne, ne, ne. Dělám to sám. Pomáhá mi s tím Štěpán Daněk (také profesionální golfista, pozn. red.), kterého jsem z legrace jmenoval CEO organizace. Ale to není proto, že bychom si dělali srandu z toho projektu, ale spíš z těch funkcí. Štěpán je naladěný na podobnou notu. Stačí mu zavolat a zeptat se ho, jestli se bude radši doma válet na gauči, nebo jestli půjde uklidit kus lesa. Vždycky jde.

Dokážete odhadnout, kolik odpadu už jste odvezli?

Vůbec nemám představu. Ale během covidové doby jsme na káře za auto o rozměrech zhruba třikrát dva metry odvezli odpad asi třicetkrát. Takže docela dost.

Skočím opět ke golfu... Kam byste se chtěl letos v golfu posunout?

Turnajový kalendář nemám ještě úplný, pořád ho ještě skládám, ale cílem pro letošek je nasbírat co nejvíc bodů do světového žebříčku a přiblížit se co nejvíc startu na olympijských hrách. A když se podaří získat kartu na Challenge Tour, bude to skvělé.

Ve světovém žebříčku jste zatím byl nejvýš na 771. místě. Kam až chcete vystoupat?

Dostat se aspoň do pětistovky. Pak už by tolik nescházelo k dalšímu cíli. Nevím, kdy přesně se uzavírá olympijská kvalifikace, ale myslím, že k účasti by mohlo stačit být někde pod 400. Tak to myslím bylo při posledních hrách v Tokiu. Start v Paříži je pro mě velké přání, motivace i výzva.

Jak vnímáte to, že v mezinárodní konkurenci na velkých turnajích zatím české golfistky zastiňují golfisty?

Mám radost z toho, jak se jim daří, ale na druhou stranu nijak neprožívám to, že nás zastínily. Každý si šlape svou cestu a mně dělá radost, když to přinese českému golfu vyšší kvalitu a vylepší jeho jméno. Čím lepší jméno a čím se o nás bude víc vědět, tím větší podporu a více peněz by to mohlo přinést do systému. A je jedno, jestli bude přes holky nebo přes kluky.

Řekněte svůj pohled na to, proč český mužský golf nemá stále vítěze na DP World Tour a vlastně ani pevně etablované hráče, kteří by hráli první evropskou ligu pravidelně?

Můj názor je, že je to celým výchovným systémem a podporou profesionálů. Nebo spíš nepodporou. Vidím to na sobě. Ještě jde ufinancovat jednu dvě sezony, ale sehnat pak peníze i na třetí a další, když se nedaří, jak si to člověk maloval, tak to je hodně těžké. Vidím to nejen u sebe, ale i kolem podle toho, jak kluci končí s golfem. A ten důvod je, že neměli za co jezdit a hrát turnaje. Samozřejmě si musí každý sáhnout do svého svědomí, co tomu obětoval, kolik energie a času tomu dal. Protože ono to nefunguje tak, že mi lidi budou jen tak sami dávat peníze.

Zkusme si zahrát na prognostiky... Když se sejdeme za rok ve stejnou dobu, s čím budete spokojený?

Golfově by se mi líbilo být v první pětistovce na světě, abych mohl mluvit minimálně o jednom vítězství na některé mezinárodní túře a třeba, abych se mohl pochlubit kartou na DP World Tour.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Jana Cafourka
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2023

 
Nejlepší skóre na kolo?
Myslím, že ve Finsku na Challenge Tour 9 ran pod par.

Oblíbené hřiště?
Crans Montana. Každý, kdo tam byl, ví proč. Mám rád hory a tam všechny rány hrajete proti úžasným masívům hor.

Vysněné hřiště?
To nemám, co přijde, to beru.

Vysněný flight?
Ten taky nemám, ale měl by být takový, aby v něm byla legrace a pohoda.