Ondřej Trupl je renomovaný golfový trenér s bohatými zkušenostmi v oblasti golfového vzdělávání a přípravy hráčů. S vášní pro tento sport a hlubokým porozuměním technikám i strategiím se zaměřuje na rozvoj hráčských dovedností všech úrovní i věkových kategorií. Jeho přístup kombinuje individuální tréninkové plány, moderní technologie a psychologii sportu, čímž pomáhá hráčům překonávat vlastní limity a dosahovat jejich golfových cílů. Ondřejova filozofie vychází z přesvědčení, že každý hráč má potenciál stát se lepším, a jeho cílem je tuto vizi naplnit prostřednictvím efektivního a motivujícího tréninkového procesu.

Představte se prosím čtenářům.

Golf hraji celý svůj život, tedy téměř 50 let, někdy lépe, někdy hůře. V roce 1985 jsem se prokousal do různých národních reprezentačních týmů, tu a tam jsem i něco vyhrál. Setrval jsem v nich až do roku 1994, kdy jsem přešel k profesionálům. Tam jsem utržil také nějaká vítězství, ale to mé hraní už pro mě byla spíš jen součást vzdělávacího procesu. Postupně jsem se tak dobral až k titulu Master Professional, který jsem obdržel na návrh prezidenta PGAC a z vůle členské základny naší PGAC.
To mě povzbudilo, a tak jsem s kolegou Janem Jakoubkem založil United Golf Academy (U.G.A.). Cílem bylo vytvořit platformu pro spolupráci různých subjektů, trenérů, tréninkových zařízení, klubů, zájemců z laické veřejnosti, firem, prostě všech, kterým stav golfu u nás není lhostejný. V současné době vedeme akademii pro Austerlitz golf resort a úzce spolupracujeme i s klubem. Toto spojení a vzájemná podpora již začalo nosit své ovoce. První, ale o to sladší. Od letošního roku jsme se stali navíc oficiálním školícím střediskem českých golfových profesionálů se specializací na club fitting.
Rovněž úzce spolupracujeme s brněnskými golfovými kluby Kšírovka a Sport club Brno. Spolupráce s nimi je rok od roku intenzivnější a hlubší, což dále rozšiřuje naše možnosti a příležitosti k posouvání celé „káry" kupředu.

Jak jste se ke golfu dostal?

Nepamatuji si, že bych s golfem někdy začínal. Jako dítě mě rodiče vozili v kočárku na hřiště a dávali hlídat různým tetám, kterým jsem z něj občas vypadl, třeba i do bankru. Ale díky jejich vášni k tomuto sportu jim všem vděčím za mé první krůčky na golfovém hřišti.

Nyní působíte jako trenér. Podle čeho si má hráč vybrat dobrého trenéra?

Především podle jeho výsledků, respektive podle výsledků jeho svěřenců.

Měl by trenér umět hrát skvěle golf?

Alespoň v určité fázi svého života ano. Je důležité, aby věděl, co game of golf obnáší. Zkušenost můžete jen získat, nelze ji předat nebo naučit. Kupříkladu, když přijde trenér házené a začne třeba učit golf, může mít své zažité metodické postupy. Ale pokud sám nikdy nehrál žádný pořádný golfový turnaj, co může těm lidem vlastně předat? Bude jim moci ukázat jen to, co sám umí, možná jen něco málo navíc. Každý kouč, i ten nejlepší, se musí občas uchýlit k mentorování a potřebnému výkladu podle vlastních zkušeností.

Probíráte s klienty taktiku a psychologii hry?

Kromě soustředění mládeže nemám speciální lekce zaměřené pouze na psychologii, ale považuji ji za důležitou součást mé výuky. O stavu hráčovy duše a mysli se bavíme už během tréninku na cvičných plochách, samozřejmě i na „playing lessons" a průběžně na ni narážíme prakticky neustále, protože se týká přístupu hráče ke hře, chybám, hodnocení hřiště a toho, co se děje. To vše je psychologie, což člověk nezpracuje za jednu lekci nebo když jednou vyběhne na hřiště. Je to proces, který se vyvíjí každý den, neustále a celý život. Práce s psýché je důležitá už od první lekce. Pokud hráč tuto vnitřní hru neakceptuje, nebude schopen se správně vnímat a chápat, neposkládá příčiny a jejich důsledky. Ale já potřebuji, aby byl ve svém světě tělem i duchem přítomen, teprve pak může efektivně růst. Pracuji s jeho světem a v jeho světě, nikoliv v mém.

Jak hráči přijímají rady? A co ti, kteří už něco umí?

Když přijde pro radu někdo, kdo už má určité dovednosti a zkušenosti, vím, že nepřišel jen tak. Můžu předpokládat, že má zájem a pokoru, což jsou důležité faktory pro vzájemný posun vpřed – já posouvám jeho, on posouvá mě. S takovými hráči je vždy pohoda. Naopak, když přijdou lidé s přehnaným sebevědomím, tak ta lekce většinou mívá rychlý spád a je zároveň obvykle i poslední. Takoví lidé často zjistí, že bez pokory vůči sobě, svým cílům a tréninkovému procesu nemohou dosáhnout pokroku. Snažím se jim vysvětlit, jaký přístup je nezbytný, ale pokud nejsou ochotni se přizpůsobit, obvykle se jejich zájem vytrácí. Dobrá rána se chválí sama, nepovedené rány jsou nedílnou součástí. Klientům nelžu.

Nyní hráčům poodhalíme zákulisí trenérského pohledu otázkou, co by měl trenér od klienta vyžadovat?

Měl by vyžadovat otevřenost, upřímnost a schopnost zbavit se studu. Největší problém je, že lidé často přicházejí a stydí se přiznat chybu. Golf je o chybách – kdo jich dělá méně, je lepší. Jasně, existují chyby, kterým se mohu vyhnout, chyby, které mohu překonat, a taky takové, se kterými musím žít. Pokud nedokážu přijmout svou nedokonalost, nebudu se moct posunout dál a budu se stále točit v kruhu. Potřebuji tedy, aby se hráč otevřel a nestyděl se za své chyby.

A tím se všemu učil rychleji...

Tím to teprve začne. Pokud to, co jsem zmínil, chybí, budeme si jen vyměňovat fráze, na závěr si poděkujeme a tím to skončí.

Když už kroužíme kolem klientů, co je třeba baví a co je už tolik neoslovuje?

Snažím se s lidmi, zejména s dětmi, pracovat na pozitivním přístupu a projevu. Chci, aby mi říkali, co se jim líbilo a co se jim povedlo, protože to je to, co si zapamatují. Na tom budou stavět i do budoucna, protože to jejich podvědomí rádo přijme. Pokud přijdou a chtějí řešit chyby, je to v pořádku – chyba je výsledkem nějaké nedokonalosti v procesu. Je důležité tu nedokonalost najít, pojmenovat ji a ukázat správný způsob, jak se jí vyhnout nebo překonat, aby se stala minulostí. A dál pracovat v pozitivním módu.

Co nejvíce klientům jde a naopak nejde?

Lidé často přicházejí s tím, že říkají, že „to" prostě nejde a že se to nenaučí, což ukazuje na jejich negativní postoj. Když se jim tedy snažím problém vysvětlit, rád používám příměr: buď je to zákaz vjezdu, který říká, co nechci, ale zároveň mi neřekne, kam mám jet, nebo to je šipka, přikázaný směr jízdy, který ukazuje, jakým směrem se mám vydat, abych se posunul. Ti, kteří mají „zákazy vjezdu", neustále narážejí na překážky a cítí se frustrovaní – fyzicky, technicky i mentálně. Když pak přijdou, že jsou na dně, je jednoduché začít s pozitivními prvky, které jim obvykle unikají. A právě na nich začínám stavět a oni z toho začnou mít radost. Jednoduché, malé, a hlavně splnitelné krůčky.
I na špatné ráně se totiž dá najít něco pozitivního. Sice poukážu na to, co se nepovedlo, ale na druhou stranu i na to, co tam bylo dobré, co se, z toho, co právě děláme, povedlo. Pokud se naopak soustředím na překážky, podvědomí reaguje strachem a únikem. V golfu se tak častý „yips" stává výsledkem negativního přístupu, který si hráč osvojil a „propracoval".

Yips?

„Yips" je termín, kterým se v golfu popisuje situace, kdy hráč, nejčastěji při patování, nedokáže správně udržet zápěstí v klidu, což se projevuje nečekaným svalovým záškubem nebo nechtěným pohybem, a tudíž vede k nepřesnostem. Správná technika a mentální nastavení dohromady umožňují mít stabilní zápěstí, což pomáhá zajistit plynulý a přesný úder.

Nyní se přemístíme na hřiště. Často můžeme vidět, že někteří hráči nedodržují základní golfová pravidla, která se učí při získání „zelené karty". Otázka tedy zní, jaký máte názor na rychlokvašené zelené karty a pozorujete v tomto ohledu nějaké zlepšení?

Bohužel, celý golf v Česku je pořád ještě jakousi rychlokvaškou. Potřebujeme víc mezinárodních úspěchů a tím i uznání ve světě, i když už se blýská na lepší časy. Problémy se zelenými kartami jsou bohužel výsledkem tlaku doby a okolností. ČGF tlačila na masovost, vzpomeňme na akci 100 000 golfistů do roka a do dne. Nebyl čas koukat na drobnosti. Jenže, když pěstujete masu, uniká vám člověk.

Čímž jsme se z hřiště přesunuli k ČGF.

Tady se nebudu pouštět do hlubších analýz. Řeknu snad jen tolik, že ČGF je zastřešující orgán, který by měl spojovat jak ty, kteří nové golfisty vychovávají, tak i ty, kteří je na svých hřištích nechávají hrát. Bohužel ale nemám dlouhodobě pocit, že ČGF je tady pro nás, ale že je to spíš naopak. Za ty roky, co vychováváme nové a nové generace národních reprezentantů, byl zájem o naše nápady, potřeby, nebo dokonce spolupráci, prakticky nulový. Minimálně mluvím za sebe.

Jak byste tedy viděl spolupráci s ČGF v ideálním případě?

Myslíte z mého pohledu, tedy z pohledu naší akademie? Určitě začít jakkoli spolupracovat, protože prozatím naše impulsy vždy přišly vniveč. Je to určitě i v osobní rovině, kdy potřebuji partnera ke komunikaci, který bude ochoten se mnou tyto věci řešit. Je to jako při tréninku, novou kvalitu najdu „out of the box". Ve svém zaběhaném prostředí stagnuji.

Abychom se posunuli od vážnějších témat k něčemu veselejšímu, co vás v poslední době potěšilo?

Potěšilo mě, že jsem si oprášil ten pocit mít na krku zase nějakou medaili. Ta soutěživost se ve mně zase probudila. A děti se rády svezou na takové vlně. Ty roky bojů s větrnými mlýny snad již pominuly, takže už zase koukáme s nadějí dopředu. Teď k otázce, konkrétně? Raději ne, protože taková připomínka jednomu radost přinese, ale jinému zase smutek. Jsme profíci, co samozřejmě trénují hráče i cizích klubů. Děláme to pro děti, pro radost všech.

Co byste závěrem hráčům golfu vzkázal?

Aby si vzpomněli, proč s golfem začínali, co se jim na tom tenkrát na začátku líbilo. Mluvím teď k těm zarytým soutěživcům, kteří se honí za výsledky a hendikepy, ale přitom jim uniká radost ze hry.
Chápu, že soutěžní atmosféra může pomoci k lepšímu výkonu, ten stres často pomáhá ke koncentraci. Ale je důležité si také uvědomit, že výsledek není to hlavní. Radost spočívá v dobrých pocitech, pro mě například, když míček letí tak, jak chci. Takovouto radost mám já. Každý by si ale měl najít tu svou vlastní radost a jít si za ní, ať už to pro něj znamená cokoliv.

Za rozhovor děkuje Magda Jochmanová
Foto: Archiv Ondřeje Trupla
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2024