Šéfem golfových profesionálů na Kaskádě je již druhým rokem pětačtyřicetiletý Head Pro Martin Laimar. V resortu působí od jeho vzniku a osobně se tak podílel nejenom na vybudování současné sportovní tradice, ale i na výkonnostním růstu velkého počtu nás běžných golfistů. Věřím, že i vás bude zajímat, co si myslí a jak prožívá naše golfové úspěchy či trápení.

Kdy a kde jste začal s golfem a proč jste se stal golfovým profesionálem?

Ke golfu mě přivedli rodiče, když mně bylo osm, možná devět. Bydleli jsme v Ostravě a měli to jen patnáct minut autem do Šilheřovic. A proč jsem se stal profesionálem? Když jsem ještě coby student na vysoké zastupoval společnost TaylorMade, stal se jedním z mých klientů i nově vznikající resort v Olomouci, u jehož zrodu stál František Kalabis. Častokrát jsme spolu diskutovali nejenom o obchodních záležitostech, a když mně jednou u kávy nabídl, zda bych nechtěl alespoň dvakrát týdně vést dětské tréninky u nich v Olomouci, dlouho jsem neváhal a na nabídku kývl.

To už tenkrát jste byl členem české PGA?

Ne, nebyl. Práce mě ale chytla, a tak jsem začal zjišťovat, co všechno je potřeba umět. Vstoupil jsem do PGAC a začal se učit, jak lidi učit. Postupně jsem absolvoval Five Star Academy Petra Němce i Fakultu tělesné výchovy a sportu, takže disponuji uceleným vzdělání, a protože je trenérská činnost vázanou živností, tak i všemi potřebnými licencemi.

Funkce Head Pro je jen titul, nebo značí něco jiného?

Z pohledu standardní firemní struktury je Head Pro spíš pracovní pozice. Mou náplní je vést ostatní trenéry a synchronizovat jejich individuální výukové aktivity s požadavky resortu na zajišťování firemních a společenských akcí či sportovním růstem talentovaných juniorů. V žádném případě ale nejde o nějakou one-man-show, ale spíš kolektivní proces, kdy většinu věci řešíme na více méně pravidelných společných schůzkách.

Takže žádné spory?

Neříkám, že jde o snadnou záležitost. Je nás sedm trenérů, což docela často znamená sedm rozdílných názorů. Protože nám ale jde všem o společnou věc, na řešení se vždy domluvíme a žádné zásadní osobní spory neřešíme.

Jaké vzdělání mají vaši kolegové?

Všichni jsou členové české PGA a buď již prošli, nebo právě procházejí jejím výukovým systémem. Nezbytnou součástí naší praxe je ale i další osobní doplňkové vzdělávání. Nikomu nepředepisujeme, co by měl absolvovat, ať si vybere sám. Ne každý se chce věnovat například biomechanice, ne každý se chce profilovat v psychologii. Každý z nás musí pouze každý rok doložit, že prošel nějakým kurzem, který ho posunul dál v oblasti, kterou si sám vybral a které se chce věnovat.

Prozradíte, jaké tajemství se skrývá za vaší úspěšnou prací s talentovanou mládeží?

Věřím, že jde právě o výše zmiňovaný skupinový náhled na každého z juniorů, do kterého vkládáme sportovní naděje. Když řešíme jednotlivé modelové případy, vždy jsou u nich minimálně tři trenéři – hráčův osobní trenér, trenér jeho skupiny a kondiční trenér. Ne zřídka se ale zapojujeme do diskuse všichni společně, protože o každém talentovaném hráči máme ucelené záznamy jeho sportovního růstu.

K úspěšnému rozvoji talentované mládeže je dnes potřeba i dokonalé technické vybavení. Postrádáte zde něco zásadního?

Je obrovskou výhodou Kaskády, že zde máme vše, co je pro kvalitní tréninkový proces a úspěšný výkonnostní růst talentovaných hráčů potřeba. Určitě by šla ale vylepšit například efektivita. Abych se přiznal, čím dál častěji se nám všem tady honí hlavou myšlenka na pořízení bezdrátového BodyTracku, který by nám umožňoval testovat hráče i v horní části drivingu, ne jenom ve vyhrazené kóji se speciálním vybavením. Párkrát jsme ho měli půjčený z ČGF, takže přesně víme, jaké nabízí možnosti. Pracuje ve spojitosti s iPadem i telefonem, umí natáčet, přičemž stačí jen vzít rohožku a zajet s ní kamkoli. Bylo by to obrovské zrychlení i znásobení testovací kapacity.

O sportovní růst je na Kaskádě postaráno, co zde ale čeká na úplné začátečníky?

V první řadě je potřeba rozlišit, zda k nám přicházíte jako dítě, nebo ve středním či dokonce seniorském věku. Programy máme pro každého. Golf už je tu spoustu let a většina tréninkových postupů již byla dávno vymyšlena. Stačí jen vybrat ten správný a vhodně ho aplikovat.

Tak začněme třeba dětmi?

Pro ty zde máme připraven program TPI (Titleist Performance Institut), který vymysleli dva pánové v Americe, jeden víc doktor, druhý více golfista. Nabízí ucelenou formu přípravy s přesně definovanými úrovněmi a podmínkami pro postup mezi nimi. Začínáte v levelu 1 a dvakrát ročně probíhají testy, které mohou dítě posunout výš.

Je podmínkou i nějaký konkrétní věk?

Věk nerozhoduje. Denně u nás probíhá výuka v rámci několika skupinek, a tak dokážeme zařadit podle věku a výkonnosti každé dítě, ať již k nám přijde s jakoukoli golfovou minulostí (třeba z jiného klubu) nebo tzv. z ulice. Obvykle nejde o žádný problém. U menších dětí totiž golf dělá jen necelou polovinu tréninkové náplně. Zbytek je spíš o rozvoji všeobecného pohybu, aby se později mohlo přejít k tomu golfovému.

Dá se definovat, který věk u dítěte je pro zahájení intenzivní golfové výuky nejlepší?

Asi ano. Když to vezmu opravdu obecně, pak se dá říct, že do 11 až 12 let dělá dítě obvykle více sportů. Pak, pokud ho golf baví, začne se postupně zvyšovat počet tréninků na 3 až 4 týdně a ve 14 či 15 letech opouští ostatní sporty a naplno se věnuje už jenom golfu.

A co ti starší?

Na golf není nikdy pozdě. Pokud přijde již dospělý zájemce, máme pro něj připraven začátečnický kurz, ve kterém ho během deseti lekcí naučí jeden z našich trenérů veškeré základy golfu a po úspěšném absolutoriu mu udělí hendikep 54, čímž odstartuje jeho golfová kariéra.

Jak potom dál?

Pak už záleží na očekávání. Buď hraje jednou dvakrát měsíčně jen pro zábavu, nebo ho golf chytne, je na Kaskádě skoro každý den, chce hrát stále lepší a lepší golf, chce vyhrávat. Tou nejsnazší cestou je pak buď pravidelný individuální trénink s profesionálem, nebo naopak skupinové tréninky zaměřené na vybrané oblasti.

Existuje pravidlo pro intenzitu tréninku zajišťujícího neustálé zlepšování?

Bohužel zlepšování výkonnosti nelze generalizovat. Určitě větší šance na rychlejší zlepšování má člověk, který v minulosti sportoval, než člověk, který v mládí nic nedělal. Ale i tady platí pravidlo 10 let, jinak řečeno, pokud budu něco dělat intenzivně po dlouhou dobu, vždy dojde ke zlepšení. A krásou švihu se netrapte. Není na světě stejný. Co člověk, to unikát, co golfista, to unikátní švih.

Máte programy i pro seniory?

Samozřejmě. Švih vychází z možností těla, které s přibývajícím věkem začíná pociťovat různá omezení a je potřeba ho přizpůsobit novým možnostem. Všichni naši trenéři umí poradit s jakýmikoliv limity, takže pomoci umíme, bohužel mně připadá, že senioři jakoby rezignovali, že mají pocit, že jejich golf už zlepšit nejde. Přitom opak je pravdou.

Poradíte, jak si vybrat a jak kontaktovat některého z trenérů?

Všichni máme své profily na webových stránkách, všichni máme své profily s kontakty na drivingu. Stačí si jen vybrat. A jak některého z nás kontaktovat? Rozhodně ho nevyrušujte při výuce, ale ideálně napište zprávu na telefon. Určitě se ozveme. Je to naše živobytí.

A když nebudu spokojen?

Odejděte k jinému trenérovi. Všichni sice učíme stejné věci, ale každý jiným způsobem. Jistě si vyberete.

Prozradíte na závěr nějaký obecný tip na zlepšení skóre u průměrného hráče, kterým by mohl být padesátiletý muž s hendikepem 20?

Bude to znít jako klišé, ale tady vždy pomůže zaměření na krátkou hru. S hendikepem 20 budete obvykle po druhé ráně blízko greenu, nejspíš do 50 metrů, a je jen na vás, jak si přihrajete, zda skončíte někde na greenu, nebo blízko vlajky. Chce to ale řád. Udělejte si tabulku, vezměte si dvě tři wedge a naučte se s každou alespoň dva nápřahy. Rázem máte až šest variant, jak co nejlépe vyřešit svou přihrávku. Jen je potřeba pilně trénovat. Vzorem by vám mohla být Mickelsonova vyhlášená dokonalost, kdy jedna wedge a jeden nápřah znamená dopad míčku do prostoru jednoho čtverečního metru.

Převzato z Kaskáďana 2/2020
Za rozhovor děkuje Josef Slezák