Nečekejte zkazku o pustině nebo snad o rozdělávání ohně v divočině. Ani s lovem drobného ptactva, berdíků, natož pak dravých eaglů to nebylo zvlášť horké. Jenom jsme prostě „uvízli" na ostrově. To když nám dočasný azyl poskytl kyperský Korineum Golf & Beach Resort.

Malá vsuvka na úvod
Resort se nachází v severní části ostrova, na území Severokyperské turecké republiky. Patrně asi víte, že v polovině 70. let minulého století došlo k násilnému rozdělení Kypru na severní a jižní část a obě části od sebe nyní odděluje nárazníková zóna pod dohledem OSN. Severokyperskou tureckou republiku uznalo pouze Turecko, a tak sem na rozdíl od jižní oblasti pod správou Řeků nelze vycestovat jen na občanku.
S eury ovšem vystačíte a jako turista, pakliže nehodláte cestovat do řecké části ostrova, nepocítíte žádná omezení. V klidu se můžete oddávat svému cíli – v našem případě golfu, ale výčet možných aktivit je daleko pestřejší.

Vzhůru do oblak
Cílová destinace byla jasná, zbývalo zvolit leteckou společnost a v ideálním případě se vyvarovat mezipřistání. První se podařilo, to druhé nikoliv. Cenu letenky, která by mnohonásobně nepřevýšila náklady na pobyt a hru, v podstatě nabízejí jen dvě letecké společnosti. Pegasus a Turkish Airlines, a protože „není Turek jako Turek" a druhá ze jmenovaných společností nabízí přepravu golfových bagů zdarma, rozhodování je snadné. Ostatně vzhledem k dobrým zkušenostem z minula byly Turkish Airlines mírným favoritem už na startovní čáře. A nezklamaly ani tentokrát.

Hned na letišti nastal malý zádrhel. „Já tam mám bombu," hlásí jeden pasažér u bezpečnostního rámu a poukazuje na svůj igelitem „zapečetěný" batoh. Trochu nemístný vtípek v tuto dobu, pomyslím si. Když v tom se ozve kontrolor: „Pane, vy vezete propanbutanovou bombu?!" A chvíli nato v letadle několikrát vyslechneme výzvu: „Žádáme pana XY, aby se dostavil..."
Letadlo nabírá zpoždění, zatímco já ostentativně ťukám na ciferník hodinek. Jako v jedné české komedii –„pane učiteli, už je čas". Ve skutečnosti mi ale pozdější odlet nevadí. Alespoň nám ukrojí z času, který budeme trávit v Istanbulu, naší přestupní stanici.

Jenže chyba lávky. Náš pilot onu půlhodinku zvládl hravě dohnat. Asi foukalo správným směrem. A vůbec, tohle teda rozhodně nebyl čerstvý absolvent „autoškoly". Z oblak se s námi snesl způsobem, že by nevzbudil ani slabě klimbající jedince. Tak hladké dosednutí na pevnou zem to bylo! Nechci chválit, ale tyto turecké aerolinky zůstávají i v budoucnu sázkou na jistotu.
Něco už mám nalétáno, i tak mě však překvapil neobvykle kvalitní catering (výběr ze dvou menu). Dokonce i alkoholické nápoje ve slušném výběru coby běžná součást občerstvení. Jako správný sportovec sice odmítám, ale turecké straně přičítám další bodík k dobru. A jen na okraj doplním, že nás vydatně občerstvili i na zbývající části trasy, třebaže let trval jen půldruhé hodiny.

Vstříc golfovým zítřkům
Na zem se v Ercanu snášíme v 19.45 místního času a do Korinea by nás měl přepravit hotelový autobus. Nasedáme ještě se třemi návštěvníky z Finska, kteří si spolu s dalšími krajany vyrazili za golfem. Seveřané, Němci, ale také skupinka Poláků, taková je mezinárodní skladba hostů a jak se dozvídám, míří sem opakovaně. Češi zatím severokyperskou pohostinnost ochutnávají po lžičkách...
To Poláci zde už poněkolikáté koncem ledna uspořádali dětský golfový kemp. Pro ně ideál. Slušná cena, výborné služby, z pohledu Středoevropana skvělé podmínky ke hře. Ze severu Evropy sem míří převážně seniorští hráči.

Vše zatím klape na jedničku, ubytování v komfortním pokoji (celkem jich v resortu napočítáme bezmála 90), kde je tolik místa, že mohu bez omezení pózovat před zrcadlem s drajvrem a svobodně švihat na všechny strany. A ta postel – velká, ideálně tvrdá, tady se bude spát!
Ještě rychlá večeře, která se stejně jako snídaně podává formou švédských stolů. Mezinárodní kuchyně, teplá i studená jídla, sladká, slaná, pálivá. Vybere si každý a většina se pochopitelně ke stolům vydá opakovaně. A scházet nesmí sirup z rohovníku, známého též pod názvem svatojánský chléb. Vydatně ho používají na dochucení místních desertů. Právě z jeho plodů vyrábějí karob. Chcete-li kladné body od výživových poradců, dejte si ho místo kakaa.
Rohovníky, vedle olivovníků a borovic, najdete i na hřišti. Ale o tom a o krásných ranách zatím tu noc jen sním.

Zázemí
Budovu, v níž se nachází klubovna, považují domácí hráči za svůj klenot. Je navržena v moderním duchu, prostorná, světlá, s mnoha golfovými proprietami na zdech. A ještě útulněji tu je v těchto dnech v podvečer, když zatopí v krbu.
V suterénu zřídili malé spa, tělocvičnu, hernu, zasedací místnost a druhou restauraci s terasou. V prvním patře budovy najdete restauraci, bar, salónek, pro-shop, recepci hotelu a terasu s výhledem na hřiště i moře. Obsluha je vlídná, pozorná, nevtíravá.

Po snídani míříme do pro-shopu. Dobrá zpráva pro ranní ptáčata – otevírají už v půl sedmé! Vybíráme si časy na všechny hrací dny, a protože máme do prvních drajvů dost času, prozkoumáme akademii. Počasí nám přeje. Je konec ledna, přesto vyrážíme v krátkém rukávu a chvílemi litujeme, že kraťasy zůstaly doma...
Akademie má sice pouze tři jamky, ale ty jsou docela výživné. Tří-, čtyř- i pětipar, žádné chudinky, plnohodnotné jamky se vším všudy. A hlavně ty greeny! Velké, zvlněné, udržované. Rychlost tak akorát.
Koncept akademie umožňující hru na krátké, střední i dlouhé jamce se mi zamlouvá. Abych však jen nechválila – na ferveji se našlo i pár zažloutlých míst. Když se s šéfem resortu Umutem Gurtuncem o akademii bavím a chválím koncept této zmenšené kopie hřiště, skoro to z mé strany bere jako zdvořilost a sám poukazuje na dílčí nedostatky. Upozorňuje, že akademie zatím není v top formě. Největší komplikací je sucho a potřeba odsolovat mořskou vodu. V hlavní sezoně je i tréninkové zázemí v odpovídající kondici.

Kromě akademie tu najdeme dostatek odpalovacích míst pro hru z podložek i trávy, včetně 34 krytých kójí, dále dva cvičné greeny na patování, stejný počet na přihrávky a dva velké cvičné bankry. Výuku tu vedou dva profesionálové, Brit Hogan Scott a Burçin Dikmen, člen turecké PGA.
Aby vás pustili na mistrovské hřiště, je požadován HCP 28 u mužů a 36 u žen. Pokud se vyskytne někdo, kdo tyto podmínky nesplňuje, omrknou jeho umění. Kdo uspěje, ten může vyrazit v ranních hodinách, méně zdatní musejí vzít zavděk akademií.

Na hřiště
Konečně na hřišti. Golfu se oddáváte v okouzlujících kulisách. Z jedné strany se vypíná Kyrénský hřeben, jehož vrcholky připomínají líně se slunícího stegosaura. Z druhé strany sledujete nepokojné vlny moře.
Na otevřené dlani vám hřiště servíruje nejvyšší bod páté jamky. Pánské mistrovské odpaliště by se klidně mohlo jmenovat „orlí hnízdo", tak parádní výhled do krajiny se odtud nabízí. Moře i hory nadosah, když to maličko přeženu. Od nejnižšího místa hřiště vás dělí 110 metrů. Snad proto pětku pojmenovali Závrať. Dost možná se vás zmocní při sledování drajvu, který se jako vodopád snese z prudkého kopce dolů.

Samotné hřiště není žádná placka. O tom se každý přesvědčí už na první jamce (Mountain Rise). Široká, ale strmě stoupající fervej s téměř horskou prémií v závěru. Ostatně birdie karta nám radí vzít si při ráně do greenu až o dvě čísla delší hůl.
Jak se později dozvídám od Umuta, původně se hřiště hrálo jinak, v současnosti prvních pět jamek vstoupilo do hry později. Jednoho dne totiž do Korinea zavítal skotský profesionál... A díky jeho návrhu vám vyskočí tepovka snad až do výše „orlího hnízda" hned na jedničce.

Úvodní jamka je vůbec výstižným předobrazem převážné části hřiště. Čekejte relativně široké ferveje, které po stranách lemují stromy a keře, případně stále řídnoucí porost. Nic jako fervej, semiraf, raf... Kolikrát se vám tak stane, že musíte odpalovat z hlíny. Vzhledem k tomu, že na hřišti hraje obvykle nezanedbatelný počet seniorů, je až překvapivé, v jaké vzdálenosti od odpaliště jsou některé ferveje – pro kratší hráče není snadné na fervej dohrát.

Hru vám znepříjemňují i bankry. Není jich mnoho, navíc ty fervejové vzhledem k šířce drah nehrají moc velkou roli. Prostě to „pražíte jak o život". Větší překážkou mohou být bankry u greenů, kde se v několika málo případech jednoduše nelze spoléhat na chip and run. Naštěstí jsou poměrně mělké. Jejich společným nepřítelem je v Korineu všudypřítomný vítr od moře, který částečky písku neustále odnáší. Markantní to bylo zejména na třech jamkách akademie, kde bude nutné písečné překážky renovovat.
Zatímco k bankrům, stavu a množství písku, můžete mít dílčí výhrady, chloubou jsou greeny. V průměru mají 500 čtverečních metrů, navíc jsou mírně zvlněné. Na jejich údržbu dbají opravdu pečlivě. Hnojení, stříhání, během třídenní hry jamky dvakrát převrtávali. A i když už v lednu platíte cenu fee pro hlavní sezonu, ta skutečně „high season" nastává až koncem února a trvá zhruba do dubna. Pak jsou greeny (ale platí to i pro ostatní plochy) ještě kvalitnější a hlavně o kousek rychlejší.

Nej jamka?
Na hřišti je plno zajímavých jamek. Ale asi nejen mne nejvíce okouzlila sedmnáctka, zvaná Rock Gallery. Jde o třípar, který není zase tak dlouhý, hraje se však do kopce na poměrně dlouhý green chráněný bankrem. Je nutné volit tak o dvě čísla delší hůl. Záleží, ve které části greenu je navrtána vlajka, je totiž výrazně zvlněný a tvarem připomíná klobouk. Okolní svahy vytvářejí přirozený amfiteátr, jen zasednout a dění na sedmnáctce můžete sledovat jako v přírodním divadle. Někdy to bude drama, jindy komedie...

Ovšem ani další třípary nezůstávají, co se dramatičnosti a přírodní scenérie týká, pozadu. O sympatie se rovným dílem perou čtyřka i jedenáctka. Tříparovky vedoucí přes hlubokou rokli, kam se pro míčky vůbec nechodí... Čtyřka kromě propasti děsí i délkou (197 m z bílých), navíc hrajete do kopce.
Odměnou za případné podstoupení rizika je nejen následný výhled z odpaliště vzpomínané pětky. Krátký pětipar ve tvaru levého doglegu láká ke zkratce a přímo vybízí k útoku, minimálně na birdie. Jenom notoričtí šlajseři se musejí mít na pozoru, protože v buši po pravici se zatoulaný míček skoro nevyplatí hledat.

Celou procházku ukončíte pěkným drajvem z kopce dolů, kdy ještě cítíte tepot krve ve spánku poté, co jste vystoupali na green sedmnáctky a pak ještě pár dalších metrů k odpališti poslední zkoušky. Hrajte přesně v duchu názvu jamky – Straight Home. Poslední komplikací na přímé cestě domů je trochu skrytý bankr v přední části greenu, ale na ten určitě vyzrajete.

Celkově máme ze hřiště dobrý dojem. Ani moc těžké, ovšem zdaleka ne snadné. Tomu odpovídá i hrací HCP, který vcelku věrně kopíruje přesný HCP hráče. Co (kdo) nám tak trochu kazilo zážitek ze hry, nebylo samotné hřiště, ale skupina Němců, kterou jsme pravidelně dostihli na dvanácté jamce... A to jsme někdy startovali až o dvě hodiny později... Že by před sebe pustili dvoučlenný a evidentně rychlejší flight? Ani náhodou. Ale na takové hráč narazíte skoro všude. Obecně však na Korineu, jak se dozvídám, problény s průchodností nemají, a to ani v hlavní sezoně.

Co s volným časem?
Ne, že by ho bylo nazbyt. Zahnat nudu, pokud snad nějakou zažijete, je v Korineu snadné. Jen v resortu se nabízí hned několik aktivit. Sportovních i nesportovních. V hlavní budově si můžete zacvičit, dopřát si pravou thajskou masáž, navštívit saunu, nebo si zahrát šipky či biliár. Ale myslím, že vám nikdo nebude mít za zlé, pakliže si po svižném projití osmnáctky jen pohovíte na terase a nastavíte tvář slunečním paprskům. Dílčí pasáže hřiště jsou docela kopcovité...
Vyznavači aktivního pohybu mohou volit mezi tenisem, projížďkou na kole (půjčují je přímo v resortu) nebo můžete únavu po hře vyplavat v bazénu. Více adrenalinu však zažijete v mořských vlnách. Pro hosty je vybudována, zhruba 1,5 km od hotelu, soukromá písečná pláž s veškerým zázemím i barem. Vyzkoušejte potápění nebo rybaření.

Chcete-li nasát něco z atmosféry zdejších měst, nechte se zavést do Famagusty, druhého největšího města nezávislé republiky, hlavního města Nikósie či Kyreneie, kde se dodnes zachovalo několik křižáckých hradů. Starý přístav Kyreneie uzavírá středověká pevnost, dnes sloužící jako námořní muzeum. Ve městě působí několik potápěčských center, která vám ráda odhalí taje podmořského světa.
Jestliže si chcete zorganizovat výlet po vlastní ose a pronajmete si vůz, buďte opatrní, jezdí se zde vlevo a také kvalita silnic v řidčeji osídlených oblastech je poněkud nižší úrovně.
Časté jsou i výlety na poloostrov Karpaz v nejvýchodnější části ostrova. Hornatý kraj lemují krásné písečné pláže s výbornými podmínkami ke koupání. Sem zatím neproudí davy a v takřka neporušené přírodě můžete v létě sledovat čerstvě vylíhnuté želvy, jež se z písku derou, aby se poprvé ponořily do mořských vln.

Přiznám se, že představa strávit tři dny na jednom jediném hřišti zprvu vůbec nevypadala lákavě. Jenže naše nadšení pro hru rostlo a s každým odehraným kolem se zvyšovala touha vyzrát na všechny jeho záludnosti. Čtvrtá jamka se nám zaryla pod kůži a je jedním z mnoha důvodů, proč už teď přemýšlím o tom, že se sem na jaře vrátím a to prokletí zlomím!
Zase se budu kochat pohledem na stegosaura, drajvovat až skoro k mořské hladině, a hlavně si přibalím kraťasy. Možná taky konečně smočím v moři víc než palec na noze. Jeden pobyt na poznání všech lákadel, nástrah a vypořádání se s nároky nejen této osmnáctky prostě nestačí. A to tu možná v budoucnu vybudují ještě jedno hřiště...

PS: Návrat to byl úspěšný. Rtuť teploměru stoupala dostatečně vysoko, skvělý golf i spoluhráči ve flightu. A čtyřka? Nakonec v paru! Neváhejte a zajeďte si na Korineum také.

UŽITEČNÉ INFORMACE
KORINEUM GOLF & BEACH RESORT
Adresa: Korineum Golf & Beach Resort, Esentepe, Girne, North Cyprus
Tel.: +90 392 600 1500
Email: info@korineumgolf.com
Web: www. korineumgolf.com
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka (m): 6 232 (bílá) | 5 646 (žlutá) | 5 257 (modrá) | 4 790 (červená)
Green fee: 85 € (hlavní sezona: 13. 9.–31. 5.) | 60 € (vedlejší sezona: 1. 6.–12. 9.)

Text: Petra Prouzová, foto: Korineum Golf & Beach Resort
Cesta vznikla ve spolupráci s Turkish Airlines.